Nastupoval jste do branky v době, kterou by vám asi málokdo záviděl. Byl jste před zápasem hodně nervózní?

Nervózní jsem samozřejmě byl, ale byl tam i jiný pocit. Na zápas jsem se těšil, už z tohoto důvodu, že jsem nastoupil za áčko potřetí v sezóně. V Třebíči jsme na tom teď podobně jako v Pelhřimově, nevyhráli jsme dokonce jedenáct zápasů v řadě.

Jste spokojen se svým dnešním výkonem?

Říkal jsem si, že pět gólů je dost, na druhou stranu snad jsem nepustil žádný, který by byl vyloženě můj. Něco víc se dalo chytit, ale neudělal jsem žádnou hloupou chybu. I trenér mluvil spíš v tom duchu, že našim gólům předcházely chyby útočníků.

Co jste si říkal, když se během pár minut změnil stav ze 4:1 na 4:4?

Musím se přiznat, že stavu 4:1 už jsem čekal klidný zápas. Myslel jsem si, že je rozhodnuto, že to skóre budeme kontrolovat. Soupeř se ale po našich chybách zvedl. Přesto jsem si za stavu 4:4 říkal, že nějaký ten gól ještě dáme. Děčín byl v obraně o poznání slabší než v útoku.

Necelé dvě minuty před koncem jste postával u střídačky při oddechovém čase. Měli jste gól k dobru, ale jak se v takové chvíli cítí gólman, který má před sebou těžké ostřelování ze strany soupeře?

Velkou výhodu v tohle směru mají zkušení gólmani. Je to o psychice, sebevědomí. Takoví brankáři, jakými jsou Turek nebo Svoboda si už ten tlak ani nepřipouštějí, ale já jsem mladý gólman. Prožívám to intenzivněji. Moc dobře jsem věděl, že stačí jedna chybička a rázem místo tří bodů budeme mít jeden. Je to velká zodpovědnost.