Romane, dnes jste vyhráli především díky skvěle zvládnuté úvodní periodě. Souhlasíte?

Určitě. První třetina byla dobře odmakaná a po zásluze se nám podařila. Podali jsme v ní pěkný výkon, ale to samé jsme předváděli i v dalších třetinách.

Ovšem v prostřední dvacetiminutovce Hradec snížil. Přidal Vajgar na obrátkách, nebo pelhřimovský tým naopak polevil?

Spíš jsme po první třetině ubrali. Řekli jsme si, že už je to skoro vyhrané, a proto přišel gól Vajgaru. Ale myslím si, že v těchto přípravných zápasech se ukáže týmová síla.

Ve druhé třetině jste se v rozmezí několika sekund octl ve dvou dobrých příležitostech. Co scházelo ke vstřelení branky?

Štěstí. Jako vždycky. Bohužel se mi puk postavil a bylo po střele.

Jak vlastně došlo k vašemu přestupu z Pardubic?

S Honzou (Dvořákem - pozn. autora) jsme se domlouvali, že bych se chtěl vrátit. Jednak proto, že jsem dokončil školu a také kvůli finanční stránce, co se týče peněz na živobytí. Proto jsem se chtěl vrátit a věnovat se hokeji v Pelhřimově. Klukům bych chtěl co nejvíce pomoci, ale vše si musí nejprve pořádně sednout.

V kolika letech jste vlastně odcházel na východ Čech?

Přestoupil jsem v patnácti letech a působil jsem tam čtyři roky po dobu školy. Ze začátku to bylo těžké. Zvykal jsem si jak na město, tak na školu. Poté jsem se rozhodl, že bych tam mohl zkusit i jít hrát hokej. Naštěstí se zadařilo, vybrali si mě a pak už to bylo jednodušší. Nakonec bylo pěkné si tam zahrát.

Dolehla na vás po návratu do Pelhřimova nostalgie z dětství?

Určitě. Do Pelhřimova jsem se moc těšil. Zatím to tedy není vidět na výkonech, ale doufám, že to zlepším.

Jak byste tedy zhodnotil vaše angažmá v pardubické metropoli?

Je to velká zkušenost do života. Ale co se týče hokeje, to se nedá srovnávat. V Pardubicích byl hokej více technický, zatímco tady se hraje více do těla. Je to silovější. Mluvíme i o jiné úrovni. Člověku to hodně dá a určitě se zlepší.

Vnímáte tenhle přestup jako šanci ukázat, co ve vás je?

Určitě, proto jsem tady a chci to ukázat. Ovšem zatím se to nedaří.

Kolik hráčů jste znal před vaším příchodem? Protože do úplného neznáma jste asi nepřicházel.

Znám kluky, kteří zde působí od dětství. Jelda (Zdeněk Jelínek – pozn. autora), Vysla (Martin Vysloužil), Filipa a Dominika Kasalého, bratry Hadravovy. Většinu znám, ty starší hráče teda ne, ale jinak musím říct, že celý kolektiv vypadá dobře.

Vraťme se o týden zpět. Jak probíhal přechod ze sucha na ledovou plochu?

Já jsem byl na ledě už dva týdny před tím, takže nebyl nijaký problém si zvyknout. Jen jsem si musel osahat novou výstroj, na kterou si zvykám ještě teď. Pomalu se to ale lepší.

Jaká byla vaše letní příprava?

Trénovali jsme dvakrát denně. Začalo se trénovat od března. Jednalo se o kruhové tréninky i silové, to znamená posilovna. Hodně jsme běhali do kopců, zvedali jsme těžké váhy. Docela jsem si mákl.

Jaké jsou vaše ambice v nadcházející sezoně?

Určitě se vypracovat do lepší lajny, dávat góly a hlavně mít týmové úspěchy.