Na místě obránce jsem spokojený, říká s úsměvem Pavel Suk
V letošní sezoně odehrál Pavel Suk již šest zápasů a drtivou většinu z nich na novém postu obránce. Pro rozeného útočníka je to tak úplně nová zkušenost. I přesto, že pětadvacetiletému hráči svítí v kolonce bodů nula, nestěžuje si. Dle svých slov mu naopak defenzivní práce vyhovuje. Často tak diváci mohou vidět v podání Suka útočné výpady, kterými dělá soupeřově obraně velké problémy.
Po sedmnácti dnech se pelhřimovští hráči opět představili před vlastními fanoušky. Navíc proti sousedovi v tabulce z Moravských Budějovic. Střet šestého se sedmým celkem byl velmi vyrovnaný, přičemž obě mužstva dbala především na zabezpečenou obranu. „Z naší strany to byl dobrý výkon. Hráli jsme dobře ze zadu. Nastřelili jsme asi dvě tyčky, takže se dá říci, že jsme mohli vyhrát už v základní hrací době. Ale dva body z dnešního zápasu jsou dobré,“ nechal se slyšet jihlavský odchovanec.
Jak už Suk naznačil, pelhřimovští hráči měli v zakončení i leckdy pořádný kus smůly. Několikrát totiž zachránila gólmana Kousala branková konstrukce. „Nastřelili jsme asi dvě tyčky, což je trochu smůla. Hrál se vyrovnaný zápas, šance si vytvořily obě strany. Co se týče obrany, tak z naší strany to bylo dobré. Říkám, smůla, že se nám nepodařilo vstřelit gól dříve než v prodloužení,“ komentuje Suk marnou snahu svých kolegů z útoku v dobývání budějovické branky.
Sám Pavel Suk hrával vždy na postu útočníka. Jenže letos je vše jinak. Trenér Meloun ho totiž zařadil mezi obránce. Kdo by však čekal nezkušenost či zmatečné chování, je na omylu. Nový pelhřimovský bek se zatím prezentuje na výbornou. „Je to něco jiného. Ale na místě obránce jsem spokojený. V útoku do toho musí člověk stále jít a napadat soupeře. Ovšem v obraně má člověk čas si chvíli na ledě odpočinout. Takže já si v tomto ohledu nestěžuji,“ popisuje svou novou roli na ledě s úsměvem na tváři.
Bývala pozice forvarda se na ledě rozhodně nezapře. V každém střídání má snahu tvořit hru a vymýšlet nové útočné akce. Nedělá mu ani problém převzít kotouč za svou bránou a projet s ním až do útočného pásma. „Když to člověk dělá dvacet let, tak to v něm prostě zůstane. Pakliže je ve hře možnost k nějakému výpadu, tak to bych byl hloupý, kdybych do toho nešel,“ nedělá Suk žádnou vědu ze svých útočných manévrů.
Výsledky jak na houpačce se pomalu začínají stávat pelhřimovským evergreenem. Od pátého kola se totiž pravidelně střídají vítězné zápasy s těmi méně povedenými. „Někdy to prostě vyjde, jindy ne,“ říká Suk a bezradně krčí rameny. „Na Technice jsme také neodehráli špatný zápas, ale dostali jsme hloupé góly. Rozhodly hlavně dvě slepené branky na začátku druhé třetiny, které byly opravdu hloupé. My jsme s Brnem hráli vyrovnaný zápas, ale oni své šance proměnili tak, jak chtěli. To se nám bohužel nepovedlo,“ vrací se Suk myšlenkami zpět k utkání z minulé soboty. „Až na ty vysoké prohry, ve kterých jsme doma fakt vyhořeli, nebyly všechny porážky úplně tak jasné. Chybělo nám trošku štěstíčka,“ dodává, alespoň pro tuto sezonu, obránce nosící číslo dvanáct.