Tomáši, proč jste zvolil právě hokej?
Můj brácha ho v Budějicích hrál a já jako mladší jsem to chtěl také zkusit. Nejprve jsem se stavěl do pole, ale poté jsem si řekl, že bych si chtěl vyzkoušet chytat. A už mi to zůstalo.

Vzpomenete si ještě na svoje úplně první krůčky na ledě? ?
Moje začátky byly těžké, jako ve všem. Hodně mi ovšem pomohl můj první trenér pan Mls, který mě všechno učil. Velký dík také patří samozřejmě rodičům, kteří mě podporují a nadále.

Postupně jste se dostal až do budějovické juniorky... ?
Tak na tohle období vzpomínám strašně rád. A obzvlášť na poslední sezony, kdy jsme bojovali o finále juniorské extraligy s Vítkovicemi, které se později staly mistry.

Vaše zážitky asi umocňuje i fakt, že jste byl v té době brankářskou jedničkou, je to tak? ?
Určitě! Věděl jsem, že mám důvěru trenérů. Mohl jsem být klidnější a víc tak pomáhat mužstvu.

Tehdy se o vás hovořilo jako o velkém příslibu do budoucna, ale rázem bylo všechno jinak. Co se stalo? ?
Díky celkem vydařené poslední sezoně v juniorech jsem dostal šanci jezdit na některé zápasy s „áčkem“ a dokonce si splnil sen a zachytal si zápas v Budějovicích za první mužstvo proti Kladnu. Pak ovšem skončila sezona a mně taky smlouva. Čekal jsem, že půjdu do přípravy s A-týmem, jenže nikdo se mi neozval, tak jsem si hledal jiné angažmá. Dostal jsem nabídku z Tábora a já souhlasil, jenže nastal problém. Budějovice se mnou měly jiné plány, chtěly mě poslat do Písku, kam jsem ovšem já nechtěl. Jenže se nedalo nic dělat, tak jsem týden strávil v Písku a nakonec do toho Tábora odešel.

Ve své první sezoně mezi muži jste ovšem ani v Táboře příliš prostoru nedostal. Přesto vaše angažmá pokračovalo... ?
Určitě jsem doufal, že mi dají nějakou šanci, ale většinou jsem v utkáních pouze střídal. Beru to tak, že jsem mladý a na svoji příležitost si musím ještě počkat. A když ji pak dostanu, tak ji musím využít. Udělám proto maximum.

V mnoha týmech sice nejsou trenéři gólmanů, ale jak v Budějicích, tak v Táboře jste měl na ně štěstí. Dají se nějak pánové Gula a Kovač porovnat? ?
Rozdíl je rozhodně markantní. V Táboře je práce s brankáři na nejvyšší úrovni, s Budějovicemi to nejde srovnávat. Pan Kovač tomu dává sto procent.

Jak se vůbec zrodil váš střídavý start do druhé ligy? A proč zrovna do Pelhřimova? ?
Loni to vzniklo právě díky panu Kovačovi, který mě do Pelhřimova doporučil. Původně jsem měl jít sice do Milevska, ale to ze soutěže odstoupilo, takže jsem začal jezdit sbírat zkušenosti se seniorským hokejem právě sem.

Na konci loňské sezony jste si vybojoval v Pelhřimově svoje místo a dojížděl pravidelně. Jak byste zhodnotil závěr sezony, který se mužstvu nepovedl? ?
Byla to obrovská škoda, že jsme do play-off nepostoupili. O to víc, že jsme o postup přišli až v posledním utkání, navíc před svými fanoušky. I takový je ale sport.

Letos jste tady příležitost dostal znovu. A zdá se, že vedení Spartaku je s vámi spokojeno. Také to tak cítíte? ?
Rozhodně si nemohu ztěžovat, jsem spokojený. Pokaždé mě potěší, když se domluvíme na dalším zápasu, když můžu přijet, a snad i pomoct.

Nyní jste však v Pelhřimově pár utkání vynechal, jak jste to vnímal? ?
Nevěděl jsem, co se děje, ale stále jsem věřil, že si za Spartak ještě zachytám. Měl jsem přijet na nedělní zápas proti Nymburku, takže jsem mohl být zase klidnější.

Na druhou stranu jste se stal v Táboře dvojkou... ?
Sice jsem se zase o kousek posunul ke svému snu, ale musím na sobě pracovat i nadále. Pořád doufat, že příležitost přijde.

Mezi tím, co jste jezdil s Táborem a nebyl v Pelhřimově, došlo v týmu ke změně trenéra. Myslíte, že to dodá mužstvu nový impulz? ?
Určitě. Ovšem není to jenom o trenérovi, zápas hrají především hokejisti na ledě. Ti se o dobré výsledky musí poprat sami.

Nepřemýšlel jste někdy nad tím, jak byste se rozhodl, kdyby přišla nabídka z Pelhřimova na hostování, nebo na přestup? ?
To je hodně těžká otázka a nejde na ni odpovědět okamžitě. Určitě bych o tom ale přemýšlel. A podle množství jiných nabídek bych se pak rozhodl (usmívá se).

Je něco, co vám ve Spartaku vadí? ?
Ne, nemohu si na nic ztěžovat, jsem tady spokojený. A ještě abych nebyl, když dostávám takový prostor. Taky mě velice mile překvapila parta v kabině, která je naprosto bez problémů a táhne za jeden provaz.

Našel jste už nějakého velkého kamaráda, nebo jsou to všichni "pouze" spoluhráči? ?
Jelikož sem jezdím jenom na zápasy, tak není příliš času se nějak lépe poznat, ale s klukama vycházím dobře a rozhodně je neberu jen jako spoluhráč.

Jak vnímáte vaše časté cestování? Vždyť denně musíte dojíždět z Českých Budějovic do Tábora, a teď navíc nyní i na zápasy do Pelhřimova... ?
Je pravda, že se najezdím dost, ale do Tábora se v řízení střídáme a do Pelhřimova vždycky nějak dojedu (směje se). Na druhou stranu mě řízení baví, nedělá mi problém.

A jakou hudbu nejradši při cestách posloucháte? ?
Poslouchám snad všechno, tedy kromě dechovek. V autě asi nejvíce rádio, konkrétně Evropu 2.

Prozradíte mi svůj největší hokejový cíl? ?
Momentálně asi ten, že se chci prosadit v první lize. Do budoucna bych se chtěl hokejem hlavně bavit.

A myslel jste už také na zadní vrátka? Co byste dělal, kdybyste musel s profesionálním hokejem skončit? ?
Na ty musí myslet každý. Člověk nikdy neví, co se může stát. Já mám automobilní školu, takže bych dělal určitě něco v oboru. Buď automechanika, nebo klidně i řidiče.

Věnujete se i jinému sportu než hokeji? ?
Rád chodím hrát fotbal, a také rybařím.

Jiří Rada