Romane, tato sezóna pro tebe byla určitým způsobem specifická. Stal ses jedničkou dorostu a také dosáhl velkých úspěchů v hokejbale. Jak bys tedy zhodnotil uplynulou sezónu?

Ze začátku sezóny jsem se střídal v brance s Milanem Hlávkou z Jihlavy, ale když se vrátil do Dukly, tak jsem dostal více prostoru, kterého jsem se snažil využít a získat tolik potřebnou důvěru. Hlavně jsem chtěl pomoci klukům přede mnou a společně zachránit ligu, což se nám naštěstí podařilo. Hokejbal už byl takovou třešničkou na dortu, proto hodnotím sezónu velice kladně a jsem spokojený.

Nemrzel Tě třeba fakt, že jsi letos neodchytal jediný zápas za juniory?

Našim cílem ve starším dorostu bylo zachránit ligu a na nic jiného jsem se nesoustředil. V juniorce byla kvalitní brankářská dvojice, takže nebyl důvod, proč chytat za juniory, ale určitě bych si to rád vyzkoušel, protože je to jistě rychlejší.

Nyní jsi už v juniorském věku, ale juniorka přímo v Pelhřimově nebude. Jak to s Tebou tedy vypadá?

Nyní se připravuji v Jihlavě s Duklou, protože bych to měl z Jihlavy složité s každodenním dojížděním. Koncem července se mám hlásit u pana Žůrka. Zde absolvuji tréninky se starším dorostem a poté od srpna s A–týmem.

Málo kdy se dá z hokejbalu na hokej jako v Tvém případě, jak to celé bylo?

K hokejbalu jsem se dostal ve svých deseti letech a hraji ho již 7 let. Hokej jsem začal hrát před dvěma lety a to díky kamarádovi, který mě do Pelhřimova doslova poslal, abych to zkusil a podařilo se.

Hrát hokejbal již sedm let, to je opravdu dlouhá doba, čeho všeho jsi v tomto nepříliš známém sportu dokázal?

Za těch sedm let je toho opravdu hodně. Čtyřikrát jsem s Jihlavou získal titul mistra České republiky, z mistrovství Evropy mám zlatou a stříbrnou medaili. Na mistrovství světa jsem posbíral také dvě medaile – stříbrnou a bronzovou. Získal jsem také několik individuálních ocenění, ale nejvíce si vážím toho, že jsem se dostal do All – stars týmu MS do 18 let letos v Mostě.

Letos jsi s Jihlavou dosáhl druhého titulu a navíc jsi doslova zazářil na již zmíněném MS U18 v Mostě. Leckdo by si mohl říci, jak jsi to všechno zvládal s hokejem. Jak to tedy bylo?

V průběhu hokejové sezóny hraji hokejbal pouze ve volném čase, ale po skončení hokejové sezóny se již plně věnuji hokejbalu.

Když už jsme nakousli MS v Mostě. Jaké máš dojmy z tohoto šampionátu?

V semifinále jsme prohráli s pozdějšími Mistry světa ze Slovenska a v týmu zavládlo obrovské zklamání. Měli jsme mimořádnou partu a i lidé kolem nás byli skvělí. Dělali pro nás maximum, ale bohužel jsme to nezvládli.

Když říkáš, že to bylo velké zklamání, pomýšleli jste jednoznačně na Česko - kanadské finále?

Přesně tak. Našim cílem bylo finále, ve kterém jsme očekávali Kanadu, a byli jsme odhodlaní ji porazit, ale skutečnost byla jiná. Neprošli jsme přes Slováky, kteří nakonec Kanadu porazili v prodloužení.

V čem jsou duely s Kanadou tak výjimečné? Hrají tvrdě jako hokej, nebo spíše technicky?

Je to zatím jediný zámořský tým a je to skvělý pocit proti nim hrát. Všichni se chtějí vytáhnout a říct, že porazili Kanadu. Na rozdíl od hokejistů hrají techničtěji a ne tolik do těla.

Jiří Rada