Martine, v kolika letech a jak ses k hokeji dostal?
Hokej jsem začal hrát někdy od svých 6 let, když jsem ze školky přecházel do první třídy. Dostal jsem se k němu díky tátovi, který hrál nějakých 10 let za „A“ mužstvo Třebíče, a tak bylo jasné, k jakému sportu mě naši povedou.

Chytil tě tento sport ihned od začátku, nebo jsi k němu měl nějaký odpor?
Hned od začátku se mi strašně zalíbil. Nevím, jestli se tomu dá říct odpor, ale první sezónu kdy jsme jako prcci poprvé začali hrát zápasy, tak jsme snad všechny ten rok prohráli a to jsem obrečel každou prohru.

Vyčníval jsi v té době mezi ostatními, nebo jsi byl takový ten nenápadný dříč?
V té době jsem vyčníval, někdy do šesté třídy jsem hrál obránce a sázel góly snad více než útočníci. Díky tomu jsem pak přešel do útoku a tam už to šlo samo.

V rodné Třebíči jsi prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Na jakou kategorii vzpomínáš nejraději?
Ano všemi. A nejraději určitě vzpomínám na poslední sezónu v juniorce, kdy jsme váleli extraligu a po prvních 10 kolech jsme byli na prvním místě tabulky bez jediné prohry. Ta sezóna byla opravdu povedená. Dostali jsme se do play-off, kde jsme vypadli se silnou Spartou v posledním rozhodujícím utkání. Navíc jsme s klukama věděli, že to je náš poslední rok, kdy hrajeme všichni spolu, a tak jsme si ho užili opravdu naplno. Měli jsme skvělou partu.

Co třebíčští trenéři mládeže? Vzpomínáš na ně rád, nebo bys je raději ani neviděl?
Za tu dobu co jsem tam byl, mě trénovalo opravdu hodně trenérů. A určitě skoro na všechny vzpomínám v dobrém. Však se občas na třebíčském zimáku objevím, a když nějakého potkám, hned se ptá, jak se daří. Samozřejmě také by se našli i neoblíbení trenéři, ale ty si nechám pro sebe.

Po již zmíněné poslední sezóně v juniorce ses bohužel do prvoligového týmu neprobojoval. V čem myslíš, že byla hlavní příčina?
Těžko říct, kde je příčina. Možná v tom že jsem ani nedostal šanci se tam poprat o místo. Vždycky je to o šanci a tu já prostě nedostal.

Loňskou sezónu jsi odehrál ve Velkém Meziříčí, které posléze z druhé ligy sestoupilo. Jak vzpomínáš na tuto sezónu?
Ten rok pro mě byl určitě těžký, protože to byla moje první sezóna v mužích. Bylo těžké se prosadit. Musel jsem si zvykat na úplně odlišný styl hokeje. Ten juniorský mi totiž vyhovoval více, neboť byl dravější, rychlejší a plný osobních střetů. Pořád se makalo naplno. V mužích už je to hlavně o tom, abychom tam pouze bezmyšlenkovitě nelétali. Sezóna to určitě vydařená nebyla, jelikož se sestoupilo. A protože jsem z Velmezu (Velkého Meziříčí - pozn. redakce) hned po Vánocích odešel (odešlo nás v tu dobu více), tak ani nevím, kde byla hlavní příčina. Jejich výsledky jsem poté ani nesledoval a byl rád, že je to pro mě uzavřená kapitola a že jsem pryč.

Jak jsi vycházel s tehdejším hlavním trenérem?
S trenérem jsme si ve Velkém Meziříčí do oka moc nepadli. Vsázel hlavně na hráče, které si s sebou přivedl do týmu a my mladší hráči jsme to neměli moc lehké.

Letos ses dostal do pelhřimovského Spartaku. Jak vůbec tato nabídka přišla a zvažoval jsi ji, nebo jsi neměl na výběr?
Já jsem vlastně téměř celý srpen strávil v Prostějově. Odehrál pár přípravných zápasů a byl na dobré cestě tam zůstat. Nakonec se ukázalo, že ne vždy má hlavní slovo trenér. V tomto případě rozhodl manažer. Trenér si mě v týmu chtěl nechat, ale manažer byl proti, jelikož už nezbyly peníze. Prostějov nakoupil hodně drahých hráčů a měl obrovské ambice hrát na špici. Nakonec je realita úplně jiná, což nikdo nečekal. Po odchodu jsem hned kontaktoval třebíčského manažera pana Pokorného, který mi nabídl právě Pelhřimov a tak jsem neváhal. Nějaké rozmýšlení tam bylo, měl jsem ještě dvě možnosti kam jít, ale Pelhřimov byl nejblíže domovu.

Hrálo nějakou roli fakt, že šel do Pelhřimova i Lukáš Dostál?
V tom, že jsem přišel hrát sem, to žádnou roli nehrálo. Ale byl jsem určitě rád, že tu mám hned od začátku kamaráda

Po hodně rozpačitém začátku sezóny přišly skvělé výsledky a obrat o sto osmdesát stupňů. Čím to může být, že jste se tak rychle zvedli?
Těch důvodů je určitě více. Jedním z těch hlavních je určitě skvělá forma Pavla Maláče. Hraje se hned jinak, když cítíte oporu za svými zády a hlavně, jestliže se udělá nějaká chyba vzadu, nemusíme zoufat, když je v bráně právě on. Dalším důvodem je podle mě posílení obrany a zformování obranných dvojic. No a tím úplně posledním, že nám to tam konečně začalo padat.

Jako jeden z mála hráčů dokážeš svůj vstřelený gól náležitě oslavit. Připravuješ si nějaké oslavy, nebo reaguješ spontánně?
Určitě to není připravené, je to přesně jak jsi řekl, spontánně. Vždycky mám velkou radost z gólu.

V součastné době za Spartak nastupují tři hráči z Třebíče a tři hráči z Tábora. Jak to funguje v kabině? Rozumíte si všichni, nebo tam jsou třeba i nějaké menší nedostatky?
S klukama z Tábora si velice dobře rozumíme, všichni tři jsou velcí srandisti (smích). Ale ne jen s nimi. V kabině máme celkově super partu, což jsem vůbec nečekal. Vždycky se do kabiny těším.

Jak si rozumíš tady s trenérem?
S trenérem vycházíme dobře. Nikdy jsme neměli žádný konflikt, plně ho respektuji a snažím se plnit to, co po mě chce.

Jak jsi spokojen s pelhřimovskými fanoušky?
Já na ledě moc věcí kolem nevnímám. Soustředím se hlavně na hru ale samozřejmě, že když se do toho naši fanoušci opřou, tak jsou hodně slyšet. Určitě do toho dávají všechno, fandí tak, jak jenom to jde. A je jasné, že když se stane, že naše hra nestojí za nic, tak to nějak najevo dát musí. Navíc s námi jezdí i ven a toho si určitě vážíme.

Děkuji za rozhovor a ať se Ti daří.

Dotazník

Nejoblíbenější číslo: 20, 22
Nejoblíbenější hokejová značka: Reebok, Bauer Nike
Nejoblíbenější jídlo: kuře
Sparta, nebo Slavia: Slavia (Horácká) :-D
Bruneta, nebo blondýna: obojí
Zvláštnost ve výstroji: Žádná není. Možná jen prasklý chránič holeně. :-D
Nejneoblíbenější soupeř: Kobra Praha
Jiří Rada