Hra do těla se mi líbí, říká Michal Roháčik
Vstup do sezóny neměl podle vlastních představ. Sice s pelhřimovským Spartakem dlouhou dobu trénoval, ale do utkání nemohl nastoupit, kvůli komplikacím s registračním průkazem. Nakonec se však vše vyřešilo a Michal Roháčik může být Pelhřimovu prospěšný. Patří k nejlepším pelhřimovským obráncům a navíc je na ledě nepřehlédnutelný. Nevypustí žádný osobní souboj a když vystřelí, tak to opravdu stojí za to. V úterním zápase vstřelil důležitou vyrovnávací branku a nasměroval Spartak k vítězství.
Plášek mi to tam parádně nahrál, ale v první chvíli jsem si myslel, že to vystřelím někam pod lapačku. Nakonec mi to trošku uteklo a já si všimnul, že gólman je dole, tak jsem vystřelil nahoru a padlo to tam.
Dnes vás přijeli povzbudit pelhřimovští fanoušci, kterých přijelo něco přes tři desítky a vytvořili vám zde na Kobře domácí prostředí. Jaký je to pocit hrát venku a přitom atmosféra jako doma?To se hraje úplně jinak před takovými lidmi. Hlavně když povzbuzují, tak je to úplně něco jiného. Tady je navíc takové prostředí, že kdyby tady nebyli, tak by tady bylo ticho.
Na zimním stadionu Kobry změnili rozměry hrací plochy na užší variantu a první třetinu jste z toho byli docela rozhození. Jak jsi na to reagoval ty?Já jsem tady nebyl čtyři, nebo pět let, takže jsem byl překvapený. Na druhou stranu mi to ale vyhovuje. Je hodně soubojů, hra do těla se mi líbí a hraje se mi docela dobře. Akorát je tedy na všechno méně prostoru.
Na konci třetí třetiny jsi se pošťuchoval u vlastní střídačky s jedním hráčem Kobry a už to vypadlo, že dojde na pravou bitku, ale nakonec k ničemu nedošlo. Co tomuto vystoupení předcházelo?Dal jsem borcovi stroma. Obránce mu hodil pěknou přihrávku, tak jsem ho trefil. Druhý si to se mnou chtěl vyříkat, tak jsem mu řekl, ať odhodí rukavice, ale na to už nějak nedošlo.
