Včera jste hrál za Rebely v Ostravě, dnes za Pelhřimov, k tomu jste nacestoval za víkend více než šest set kilometrů. Jste hodně unavený?

Unavený jsem opravdu hodně. Pravdou je, že v Ostravě jsem toho moc nenahrál, na ledě jsem byl více až ve třetí třetině. Hodně únavné ale bylo to cestování. Klukům tady v Pelhřimově ho nezávidím. Když uvážím, že to kombinují s chozením do práce, tak pak klobouk dolů.

Hokej vás teď musí asi jen těšit. Včera jste rozhodl zápas v Ostravě, dneska vaše góly přihrály výhru Pelhřimovu. . .

Je jasné, že po takovém víkendu mám jen dobrý pocit. Je umocněn i tím, že jsem na začátku sezony nedostával v Brodě tolik příležitostí. Proto mě těší každý úspěch a přináší mi sebevědomí a motivaci. Začal jsem se prosazovat, mám pocit jako by se všechno v dobré obracelo. Musím ale ještě jednou poděkovat Kubisovi (Jiřímu Kubátovi – pozn. aut.), přihrávka na vítězný gól byla parádní.

Zejména v přesilovkách byla znát nejen ve vaší řadě nesouhra, kombinace vázla. Souhlasíte?

I když jsem tu byl v předchozích dvou sezonách a s Markem Anderlem jsme toho spoustu odehráli, nesouhra tam byla. To popírat nelze a ani se tomu nedivým. Kvalitní kombinace je výsledkem poctivé každodenní práce na tréninku. Bohužel tohle nám prostě chybělo a přeneslo se to do zápasu. Hlavně v přesilovkách bylo vidět, že na sebe nejsme zvyklí. Kluci to tahali do pásma sami, já se tam tak potuloval od ničeho k ničemu.

Asi každého hokejového fanouška zahřál poslední gól do prázdné branky soupeře. Především to, jakým způsobem jste vybrzdil obránce a počkal jste si na nejvhodnější čas pro zakončení. Do jaké míry to bylo dílo improvizace?

Bylo to hodně spontánní, i když mě k tomu donutila situace. Puk jsem měl na bekhend, navíc puk trochu poskakoval, takže to na přímé zakončení nebylo. Nechtěl jsem to plácnout jen tak nazdařbůh a tušil jsem, že bek je v plné rychlosti, tudíž bude těžko reagovat na změnu směru. Proto jsem zkusil kličku do protisměru a vyšlo to.