Fyzická přípravu mužů proběhla pod drobnohledem Luboše Nováka
Tým HC Pelhřimov zahájil novou sezonu na ledě, nicméně i aktivity mimo led jsou oblastí, které A-tým věnuje speciální pozornost, pro letošek byla tak skladba letní přípravy mnohem komplexnější. Kromě individuálních tréninků v posilovně se hráči věnovali józe, boxu a především crossfitovým tréninkům, které mohou nejen pozitivně ovlivnit celkovou kondiční připravenost hráčů, ale také mít vliv na růst silových a rychlostních předpokladů. Pelhřimovští chtějí být na nadcházející sezonu v TOP formě, proto se svěřili do rukou Luboše Nováka – trenéra Crossfitu, který se nebojí sáhnout sobě i ostatním na pomyslné fyzické dno, protože ví, že cesta k vítězstvím je prostě dřina.
Jako první mě zajímá obligátní otázka: Jak se Luboš Novák dostal ke Crossfitu?
Sportu jsem se věnoval odmalička. Začínal jsem s fotbalem v Pelhřimově, pak jsem pokračoval v Jihlavě. V 18 mě vyselektovali, nudil jsem se, ale dál už jsem se kolektivnímu sportu nechtěl věnovat. Uchýlil jsem se k atletice, též jsem běhal za Pacov druhou, první ligu a extraligu včetně sprintů. Při atletice jsem zároveň dost cvičil a pak jsem jednoho dne objevil na Youtube krásu Crossfitu, začal jsem s ním a zjistil, že se s atletikou dobře doplňuje.
Jak se z nadšence stane trenér?
Sbíral jsem zkušenosti, soutěžil, čerpal z různých zdrojů vědomosti. Pak přišly první trenérské výzvy – od jednotlivců až po týmy a oddíly. Začínal jsem s fotbalisty, s basketbalisty, následně s malými sportovci i individuálními tréninky. Vždy to bylo v rámci oslovení – lidé věděli, že se sportu věnuji, že dělám atletiku, že jsem rychlý a že tomu asi do jisté míry rozumím. Někteří si však ťukali kolikrát na čelo a říkali „Novák blázen“. Ale možná právě proto, že si začali všímat, co dělám a že to nese ovoce, jsem byl osloven např. i v rámci přípravy na přijímací zkoušky apod. Stejně tak mě oslovili i kluci z HC Pelhřimov.
Takže hokejisty jsi trénoval poprvé?
Jak se to vezme. Měl jsem na trénincích malé hokejisty, to ano, ale dospělé hráče – muže - trénuji poprvé.
Kdyby si některý z příznivců HCPE řekl, že by se na takový trénink zašel podívat, co by viděl? Jak trénink probíhal?
Trénink trval obvykle hodinu – hodinu a půl. Na začátku určitě nějaké protažení, rozehřátí, řekneme si co a jak. Trénink stavím do zápasového rytmu, tzn. že zařazuji nějakou silovou část, práci s činkou, rád používám kardio stroje (např. Assault AirBike, veslo, skierg, pás), pak také určitě práce s vlastním tělem – při pádech na ledě mohou pomoci např. cviky jako dřepy, angličáky apod. Je pravda, že jsme byli trochu limitováni prostorem, takže vždy byly tvořeny 3-4 party, rozdělil se trénink na různé části a hráči se střídali.
Hokejisté chtějí vítězit. Zařazuješ něco soutěžního i do svých tréninků?
Na závěr jsem se snažil dávat soubor cviků, ze kterých jsme zapisovali výsledky, většinou mladí versus „staří“, výsledky jsme následně porovnávali. Starší kluci měli navrch v rámci síly, mladší zase třeba někdy v kardiu.
Mlaďáci nás ale neporazili. (směje se) Líbí se mi, jak se to hecovalo. Ale mezi poraženými byli pak i tací, co tvrdili, že je to předpojaté.
A bylo?
Nebylo. Byla to pro mě super spolupráce, popichovali jsme se, což nás ještě víc navnadilo, abychom je porazili. Jednalo se často o souhru ega proti egu.
Jsi sám součástí tréninku, který připravíš?
Ano. Všech se aktivně účastním. Ač jsem tam jeden z nejstarších, chci, aby třeba ti mladší viděli, že i v tomhle věku s prací a rodinou jde mít takovou úroveň, aby je to jednoduše motivovalo. Chci, aby věděli, že já jako trenér také trpím, že mě to také bolí, že existují cviky, které mi nechutnají, ale udělám je, což krásně udržuje morálku a charakter.
Jak moc jsi jako trenér spokojený?
Jsem. Musím říct, že všichni makali, což je super. Současně to byla i zábava, protože spoustu kluků, spíše těch starších znám, buď odmala nebo z posiloven. Kluci vědí, jak pracuji, ví, že to se mnou není jednoduché, že jsem přísný a důrazný. A soutěže na závěr, ty byly super.
Je vidět progres?
Jasně, hráči se tím určitě zlepšují. Tréninky v zásadě jsme nedělal s každým týdnem těžší, ale mnohem komplexnější a zajímavější. S každým tréninkem jsem si mohl dovolit zařadit různě kombinace, zkoušet různé věci. Největší boj byl stejně na začátku – s oblibou říkám, že na první trénink přijdou všichni, na druhý tři čtvrtě, na třetí půlka a pak nikdo. Ne, dělám si legraci, musím uznat, že ta stálá parta kluků, co přišla na začátku, chodila a vydržela.
Je v plánu spolupráce i po letní přípravě, tzn. během sezony, která teď startuje?
Je mi jasné, že v sezoně mají hokejky své tréninky na ledě. Zároveň si myslím, že něco takového by bylo potřeba udržet. Ani ne tak kardio – toho je na ledě dostatek, ale spíše to protahování apod. Zároveň je velmi důležitá regenerace – zařadit třeba pravidelnou saunu, ta jóga je také skvělá, škoda, že někdo z kluků nepochopil, proč je to i pro hokej důležité.
Plánuješ se jít na kluky podívat?
Určitě. Párkrát jsem už byl, teď mě bude zajímat, jestli je tam v závislosti na mých trénincích nějaká zpětná vazba. V závěru letní plánuji pro ně i test, aby zjistili, k jakému pokroku došli. Myslím, že půjde o zajímavé výsledky.