Uhráli jste velmi cenné vítězství, ale pro vás má asi hodnotu dvojnásobnou. Po dlouhé době jste předvedl výkon, se kterým můžete být maximálně spokojen. . .

Dařilo se mi, což mě pochopitelně teší. Mám ale hlavně radost z toho, že jsme uspěli jako tým. Jeli jsme sem s tím, že se pokusíme urvat alespoň bod, nakonec máme všechny. Začali jsme skvěle, pak to tam na mě kluci sice párkrát pustili, ovšem hlavně ve třetí třetině jsme směrem dozadu hráli hodně zodpovědně.

Byl jste dost pod palbou. Ve druhé třetině na vás šlo dvacet střel, ve třetí do stavu 4:2 dalších dvanáct. Bylo těžké takovéto kanonádě odolat?

Musím říci, že mi častá střelba nevadí. Většinou je to lepší než když brankář stojí a pak na něj jdou dvě tři těžké střely za třetinu. Navíc jsem byl na něco podobného připraven. Hřiště v Jablonci je malé, dalo se čekat, že domácí na mě budou pálit ze všech pozic.

Hlavně ve třetí třetině Jablonečtí přidali na důrazu, dohrávali puk až do konce, několikrát do vás najeli. V tom jste si jistě neliboval?

Nic příjemného to není, ale zas tak jsem to nevnímal. Měl jsem dost jiných starostí, snažil jsem se maximálně koncentrovat na hru a svůj výkon. Věděl jsem, že se tím nesmím nechat rozhodit.

Dobrý brankář chytí, co musí a přidá ještě něco navíc. Vy jste onen excelentní zákrok vytáhl ve třetí třetině za stavu 2:3, kdy jste tak trochu zázračně zastavil střelu protihráče do poloodkryté klece. . .

Byl v tom pochopitelně také kus štěstí, ale tak trochu i předvídavost. Vyrazil jsem střelu od modré, k puku jsem se dostat nemohl a navíc jsem tušil, že na zadní tyčce by mohl být útočník soupeře. Skutečně tam čekal a střílel skoro do prázdné, já udělal jediné, co v té chvíli šlo. Vytočil jsem tam beton a letící puk mě do něj trefil.

Máte za sebou vydařený zápas. Znamená to konec vaší výkonnostní krize?

Vím, že od začátku roku to nebylo ono, nechytal jsem podle svých představ. Je dobře, že se mi tento zápas povedl a teď už bude snad jen lepší a lepší. Jsem přesvědčen, že z nejhoršího už jsem venku.