Sotva se diváci usadili na svých místech, prohrával Pelhřimov s Moravskými Budějovicemi 0:2. Přesně pět minut a pětačtyřicet sekund totiž stačilo Žákovým svěřencům, aby se dostali do pohodlného vedení. „Máme problém s prvními třetinami, kde dostáváme zbytečné góly. Zdá se mi, že nám chybí koncentrovanost. Nevím, čím to je, ale musíme na tom zapracovat,“ nabádá Filip Doležal. „Ke konci první třetiny jsme začali Budějovice tlačit, ale kromě zápasu ve Žďáře máme začátky opravdu špatné. Hlavně s domácími zápasy musíme skutečně něco udělat, protože vstupy jsou opravdu šílené,“ je si vědom dvacetiletý forvard.

Od poloviny úvodní periody se obraz hry přeci jen změnil a domácí zachytili tempo hostů. A i když se pelhřimovští střelci všemožně snažili vyzrát na strážce budějovické branky, Dudáček byl bezchybný. „Pravdou je, že gólman jim chytal výborně. Ovšem my musíme začít proměňovat přesilovky, se kterými máme velký problém. A vlastně obecně zlepšit zakončení,“ poukazuje Doležal na nízkou produktivitu svého celku.

Ale právě mladý útočník odčaroval ve 32. minutě při přesilové hře kouzlo hostujícího brankáře. „Dostal jsem puk mezi kruhy. Ani jsem nekoukal, pouze jsem do toho plácnul a spadlo to tam. Jsem rád za gól, ale měli jsme vyhrát. Dvě třetiny jsme byli lepším týmem, ale holt nám to tam nepadlo,“ lituje.

Přitom do té doby se domácím hokejistům přesilová hra příliš nevedla. A jak Doležal potvrzuje, i proto naskočila do početní výhody jeho řada. „Jednalo se o improvizaci, protože kluci, kteří byli na ledě v předchozích přesilovkách, říkali trenérovi, že jim to nejde, ať nás tam zkusí poslat. Zaplaťpánbůh, že nám to tam padlo,“ odfoukl si hráč s číslem devadesát pět, který tak zaznamenal svou premiérovou branku v dresu Ledních Medvědů.

Na začátku třetí třetiny pak přišla na řadu nečekaná prodleva. Po šedesáti sedmi sekundách hry nastaly při vyloučení Havla nepříjemné problémy s časomírou. „Vůbec jsem nevěděl, o čem se tak dlouho diskutovalo. K nám rozhodčí totiž vůbec nepřijel. Ale bylo to hodně nepříjemný. Člověk je zahřátý, najednou zmrzne a potom se těžko zase dostává do rytmu. Na to se však nemůžeme vymlouvat, oba týmy na tom byly stejně. Utkání to ani nepomohlo, ani ho výrazněji nezhoršilo,“ hodnotí Doležal čekání na konečný verdikt rozhodčích.

Pelhřimov nakonec ve třetí dvacetiminutovce vyrovnal a hnal se za vítězstvím, ovšem po šedesáti minutách byl stav stále nerozhodný 2:2. Proto přišlo na řadu prodloužení, které se letos po vzoru NHL hraje ve třech hráčích. A v něm udeřili hosté - jmenovitě Kondratěv. „Škoda, měli jsme to urvat,“ smutní Doležal. Pelhřimovský štírek viděl před rozhodujícím gólem faul na obránce Adama, ovšem to podle něj nerozhodlo. „I když je v prodloužení faul, musíme to jako hráči udržet, oklepat se a správně dohrát celou situaci. Rozhodčí sice nedovolený zákrok nepískl, ale na to se nemůžeme vymlouvat, musíme pořád makat,“ říká nevysoký člen třetí útočné řady.

Filip Doležal je jedna z nových tváří letošního kádru. Sám hráč říká, že příchod do města rekordů a kuriozit vznikl svižným tempem. „Přestup vznikl docela rychle. Čekal jsem na nějaké nabídky, které však nepřišly. Pak jsem psal Martinu Černému, jestli je tady místo. Vzápětí se volalo panu Kučerovi, jenž mi řekl, ať přijdu na trénink. Hrál jsem dva přípravné zápasy, ve kterých jsem se ukázal a nakonec se rozhodlo, že si mě zde nechají, za což jsem rád,“ popisuje Doležal svou cestu k Ledním Medvědům.

I přes svůj nízký věk už ale Doležal vystřídal šest klubů a Pelhřimov je tím sedmým. „Do šesté třídy jsem vyrůstal na Spartě a další dva roky jsem strávil v Popovicích. Celý mladší a starší dorost jsem nastupoval za Hvězdu Praha a potom jsem šel na dva roky na Kladno. Minulý rok jsem hrál první ligu v Kadani a po novém roce jsem sezonu dohrával na Kobře,“ vyjmenovává pražský odchovanec svůj dosavadní výčet klubů.

Jak už si všimli nejen pelhřimovští fanoušci, Doležal je velice agilní forvard, který se snaží často zakončovat. „Svou hru mám založenou na bruslení a napadání. Snažím se i hodně střílet. Myslím, že jsem dobrý bruslař, který jde za nahozením. A i když jsem menší postavy, nebojím se hry do těla,“ říká na závěr sto sedmdesát pět centimetrů vysoký útočník.