Christophere, jak vznikl váš přestup do Pelhřimova?

Neřekl bych, že se jedná přímo o přestup. Dostal jsem příležitost zde hrát, a proto jsem toho využil.

A proč zrovna Pelhřimov?

Nebyl pro to nijak zvláštní důvod. Mí přátelé a trenéři mi říkali, že by to mohla být dobrá příležitost. Navíc znám pár kluků, co zde hráli a líbilo se jim zde. Proto padla volba na Pelhřimov.

Zjišťoval jste si před vaším příjezdem něco o České republice či Pelhřimovu? A navštívil jste někdy před tím Česko?

(usmívá se). Ne, v České republice jsem poprvé. Samozřejmě jsem slyšel o Praze a dalších známých místech v Čechách. Ale bližší informace jsem si před odjezdem nehledal. Pouze na internetu jsem se díval na fotky některých měst a jejich krásných center.

Jak dlouho jste už v Pelhřimově?

Tohle je můj třetí týden. Postupně jsem se zde zabydloval, poznával okolí a snažil se trochu mluvit česky, ale to je opravdu těžké (směje se).

A už znáte nějaká česká slovíčka?

Už znám sprostá slova. Ta do tohoto rozhovoru ale rozhodně nepatří. (úsměv). Každý den se přiučím pár novým slovíčkům. Je skvělé, že lidé kolem mě jsou velice milí a hodně mi s tím pomáhají.

Čeština je považována za jeden z nejtěžších jazyků na světě ... (skočí mi do řeči)

... Ano, to jsem poznal hned po svém příjezdu. Snažil jsem se porozumět některým slovům a zároveň některá užívat. I přes můj dojem, že jsem je řekl dobře, dobré to nebylo (smích). Například francouzsky jsem se naučil docela rychle, ale čeština je velice těžká.

Už jste se stihl seznámit se všemi spoluhráči?

Zatím ještě ne, ale samozřejmě některé už znám. Dnes (v neděli 7.8. – pozn. autora) to byl teprve třetí společný trénink na ledě a je jasné, že to bude asi trvat trochu déle. Musím se naučit výrazy, které se užívají a také jazyk celkově. Doposud však bylo vše v pohodě.

Jak se vám zatím zamlouvá město?

Město se mi velice líbí. Je mnohem menší, než na která jsem zvyklý. Ale mám rád změny. Hodně se mi zamlouvá krajina kolem města i prostředí v centrum.

Americká a Evropská kultura je velice odlišná. Jak hodnotíte českou kulturu a povahu místních lidí?

Velmi, velmi, velmi, velmi odlišná. Myslím, že lidé zde jsou přívětivější a pokaždé hledají způsob, jak vám pomoci. Pelhřimov na mě působí rodinně, protože se jedná o malé město. Tím pádem si tady každý navzájem pomůže. Já pocházím z velkého města, takže všechno jsem si musel zařizovat sám. Tady, i když nemluvíte česky, se vám lidé snaží pomoci a navíc jsou velice milí.

Mluvili jsme o rozdílných kulturách. A jak byste popsal rozdíl mezi hokejem v Česku s tím v USA?

Rozdíl je zde taktéž velký. Ten největší vidím ve fyzické hře. Na té se v Americe hodně zakládá. Naopak tady jsou hráči na vyšší úrovni, co se týče bruslení. Na to se v Česku klade velký důraz. Například dnes jsme bruslení věnovali zhruba dvacet minut, ovšem doma jsme se této činnosti věnovali jen krátce na začátku tréninku. Takže v Evropě jsou lepší bruslaři a v Americe se více soustředí na hru do těla.

Teď bych se chvíli rád věnoval vaší kariéře. Hrál jste za Springfield Jr. Blues v NAHL (North American Hockey League). Můžete pro české fanoušky okomentovat tuto soutěž?

Ano, jednu sezonu jsem nastupoval v NAHL a poté jsem rok hrál nejvyšší americkou juniorskou soutěž USHL. NAHL patří k pěti nejlepším juniorským ligám v USA a je taktéž velice fyzicky náročná. Je výjimečná ve vývoji hokejistů, a to nejen po hokejové stránce, protože se jedná o ligu, která posílá nejvíce hráčů na univerzity.

Vy jste tedy musel studovat. Co přesně jste studoval?

Mezinárodní obchodní management. Tahle škola je velice, velice těžká. Zaměřuje se na inženýrství a úzce spolupracuje s NASA. Hodně studentů tam dokonce jezdí. Například zkoumají rakety, jedná se o raketové inženýrství, což zahrnuje třeba i obranu národa. Musím říct, že tam studují velmi chytří studenti. Já jsem studoval obchodnictví, ale i zde musím dodat, že se jedná o prestižní a výbornou školu.

Jak bylo těžké studovat a zároveň hrát hokej?

Bylo to hodně obtížné. Nejsem si jistý, jestli tady v Česku znáte americký program škol. Studoval jsem na Univerzitě v Alabamě – Huntsville. A byli jsme jediná divizní škola, která je od všech jiných univerzit velice vzdálená. Jediná divize tak daleko od ostatních. Hráli jsme v západní skupině, tudíž jsme museli cestovat z Alabamy třeba do Minnesoty a dalších západně vzdálených míst. Cestovali jsme autobusem a o to to bylo horší. Byla to dlouhá cesta, vyjeli jsme ve středu a do Minnesoty jsme dorazili až v pátek. Takže bylo těžké udělat si čas na domácí úkoly a ještě se něco naučit. Samozřejmě můžete dělat nějaké úkoly na cestě, ale ne vždy to bylo ideální. Na druhou stranu, učitelé byli hodně tolerantní a vždy nápomocní.

Stejnými ligami jako vy, tedy NAHL a NCAA, prošel i český obránce Andrej Šustr, který nyní hraje v NHL za Tampu Bay. Nastoupili jste někdy proti sobě, popřípadě víte, že prošel obdobnou cestou?

Je možné, že jsem proti němu nastoupil, ale už je to dlouhá doba. Ale stejně je na tom například J.T.Brown. Byl to můj spoluhráč v USHL a nyní také hraje v Tampě Bay.

V tomto ohledu jsou totiž Šustr či Brown výjimkami, protože se dostali do NHL přes univerzity, což není ten nejčastější a nejlehčí způsob. V čem je tedy tato cesta tak trnitá?

Myslím, že tato cesta je složitá především pro Čechy. Musíte počítat s jazykovou bariérou, přicházíte do úplně nového prostředí a lidé zde nejsou tak přívětiví jako v Evropě. Pak je zde i druhý faktor - musíte dobře studovat a zároveň si zvykat na jiný styl hokeje a rychle se adaptovat. V Evropě totiž ustupuje škola do pozadí a kluci se věnují především a jen hokeji, aby se stali profíky. Ale v Americe se většina kluků snaží probojovat na univerzitu.

Minulou sezonu jste ovšem nehrál, ale v týmu Cincinnati Thunders jste zastával funkci trenéra brankářů. Co vás vedlo k tomuto kroku?

Předchozí sezonu jsem totiž hrál s velkými bolestmi. Celý ročník mě trápila různá zranění. Navíc na univerzitě, kde jsem působil, proběhla trenérská výměna a nový trenér si přivedl i nové hráče. Také jsem celý život hrál na univerzitách, takže z mého pohledu zde byla kombinace vyhoření, ztráta motivace a opotřebování těla. Bylo potřeba trochu zmírnit, proto jsem se rozhodl pro trénování. Dostal jsem od kamaráda příležitost trénovat a celkově to byla skvělá zkušenost.

V jednom týmu jste působil i s Ryanem Colvillem, jenž osm sezon působil v NHL jako video trenér u týmů Columbus Blue Jackets a Los Angeles Kings. Jak vzpomínáte na tuto spolupráci?

Bylo skvělé ho vidět při práci. Pracoval jako video trenér, takže jeho zkušenosti jsou obrovské. Mohl jsem pozorovat i to, jaký vliv má stále v NHL a jak dokáže vypozorovat na soupeři i na svém týmu věci, kterých si všímá jen málokdo. V tomto ohledu to bylo super.

Jak byste popsal svůj styl chytání?

Řekl bych, že jsem docela trpělivý. A i když jsem velký, myslím, že jsem i rychlý a flexibilní. Tyto tři věci mi pomáhají, ale samozřejmě se stále musím zlepšovat. Nikdy nechci v bráně nic vzdát.

Toto je vaše první zahraniční angažmá. Jaká máte očekávání?

(bez přemýšlení) Chci vítězit. Chci vyhrávat. Přišel jsem sem a chci dokázat, že na to mám. Chci i svým spoluhráčům dokázat, že na to mám a pomoci jim k vítězství. Nepřišel jsem si sem jen zahrát, ale chci vítězit.

Mohl byste na závěr tohoto rozhovoru prozradit vaše cíle do budoucna?

Především bych zde chtěl uspět s týmem. To je nejdůležitější. A co se týče osobních cílů, asi bych chtěl míc více výher než proher (usmívá se).