Zápas jste nedohrál kvůli trestu za účast při rvačce. Jak se to celé seběhlo?

Především tam soupeř u mantinelu trefil Tomáše Plachého do obličeje. Nevím, co ho k tomu vedlo, ale já to viděl jako záměrné a možná i úmyslné. Tomáš tam klečel a dostal úder pěstí. Jel jsem tedy bránit spoluhráče. Tohle si nikdo na naše klíčové hráče nesmí dovolovat. Musím taky přiznat, že už jsem byl naštvaný z toho, jak se zápas vyvíjel a jak byl veden.

Centimetry ani kilogramy vám nechybí, ale nepřijde mi, že byste vyhledával šarvátky. . .

To je pravda. Hmotnost sice na to mám, ale žádným rváčem nejsem. To tu není snad nikdo. Dostatečné fyzické předpoklady by pro to měli třeba i Martin Tecl nebo Martin Meloun, ale také oni skončí skoro vždy jen u postrčení protihráče a jdou od toho.

Označit vás za bodyguarda nebo dokonce bitkaře týmu by tedy bylo chybné?

To určitě. Jsem opravdu sváteční rváč.

Co vás tedy zaručeně vyprovokuje k akci?

Třeba to co se stalo Tomáši Plachému. Prostě nějaká podlost, zbabělost nebo zákeřný faul. Jsem opravdu klidný člověk, takže do šarvátky by mě ještě musely připostrčit ještě okolnosti zápasu. Muselo by se jednat o hodně vypjaté utkání, abych měl v sobě emoce.

Máte tedy za sebou „sváteční“ bitku. Kdo byl podle vašeho názoru jejím vítězem?

Já bych řekl, že to dopadlo tak nějak nerozhodně. Spíš jsme se jen tak postrkovali. Vítěze téhle šarvátky ať si každý určí sám, když o to stojí.

Kamil Vaněk - Deník