V posledních dnech se mezi fanoušky Spartaku dost živě diskutovalo o vašem návratu do prvoligového Hradce Králové. Opravdu Pelhřimov opouštíte?

Neopuštím. Je to zpráva, která se nezakládá na pravdě. Tyhle diskuse asi vznikly na základě toho, že jsem v Hradci Králové absolvoval na konci roku kondiční soustředí a za tým nastoupil v utkání pro vysokoškolskému výběru. Hradec potřeboval dát dohromady čtyři lajny a proto mě k tréninkovému pobytu přizval. O nějakém přesunu z Pelhřimova se ani v náznacích nejednalo.

Přesto jste hráčem Hradce Králové, takže opětovný kontakt s klubem vás jistě potěšil. . .

Odchovancem hradeckého hokeje sice nejsem, ale tamní hokej sleduji. Beru to tak, že je to klub, v němž bych chtěl v budoucnu působit. Už před sezónou mi ale bylo víc než jasné, že je to cíl minimálně až pro další rok. Do seniorského týmu jsem byl přeřazen z juniorů a jsem rád, že jsem tam vydržel alespoň celou letní přípravu a dostal jsem šanci i na ledě. Momentálně jsem rád, že mohu hrát II. ligu.

Jste tedy v Pelhřimově spokojen?

Líbí se mi tady moc, ani v nejmenším si nemohu na nic stěžovat. V týmu máme skvělou partu, výsledky taky nejsou špatné a i zázemí je vcelku na úrovni. Jsem tedy spokojený.

Máte nějaký vzkaz pro fanoušky a případně pro ty, co o vás šířili nepravdivé zprávy?

K těm nepravdivým zprávám snad ani nebudu nic říkat, je to zbytečné komentovat. Opravdu nevím, co říci. Fanouškům týmu chci vzkázat, aby i nadále chodili na hokej a pokud možno v co nejhojnějším počtu. Já jsem dosud hrál jen mládežnické soutěže, takže mi ta pravá hokejová atmosféra chyběla. O to více se jí nyní užívám. Třeba v zápase v Jindřichově Hradci, bylo skvělé být na ledě, fanoušci nás neskutečně hnali kupředu.

Začíná část sudá lichá, s níž je spojeno dlouhé cestování na venkovní zápasy. Vy jste si ho užil už jako extraligový junior. Máte recept, jak strávit mnohahodinový pobyt v autobuse? Co je třeba udělat proto, aby byl vůbec hráč po tak náročné cestě podat optimální výkon?

Zabavit se při cestě dá různým způsobem. Dá se koukat na film, hrát karty, poslouchat muziku, někdo i spí. To není až takový problém. Každopádně dlouhá cesta se na těle podepíše, takže to chce na zápas dorazit tak ještě o půlhodiny dříve, než je obvyklé. Člověk se musí nejdříve vzpamatovat, projít se, odpočinout si.

Tou půlhodinou jistě nemyslíte přijet půlhodiny před rozbruslením. . .

To samozřejmě ne. Obvyklé je, že jsme na stadionu soupeře tak dvě hodiny před začátkem. Teď bych považoval za optimální, kdybychom přijeli do Sokolova s předstihem dvou a půlhodiny.

Kamil Vaněk - Deník