Kubo, již několikrát ses pokoušel probojovat do druholigového kádru, ale povedlo se až nyní. Co tě hnalo pořád dopředu a bojovat o své místo?

Je pravda, že v Pelhřimově jsem již poněkolikáté a až nyní jsem se udržel. Tenkrát se nepovedlo dotáhnout do zdárného konce jednání mezi kluby a já musel jít do Kutné Hory. Nyní, co jsem začal pracovat v Táboře, tak jsem spíše řešil, kde bych mohl hrát hokej a časově vše zvládal. Jelikož jsem z Havlíčkova Brodu a pelhřimovské prostředí znám, bylo to pro mě jediné východisko vzhledem k rozlosování soutěže.

Pracuješ jako voják z povolání, na jaké pozici a jak se to dá skloubit s hokejem?

Moje pozice je obsluha minometu. Jak říkám, je to časově dost náročné na dojíždění, ale Pelhřimov mám na půl cesty, takže se to dá stíhat.

Můžeš nám popsat, jak probíhá tvůj zápasový nebo tréninkový den spojený s prací?

Tak ráno v 5 hodin mám budíček a jedu autem do Tábora. V 7 hodin mi začíná práce a jsem tam až do 16. hodiny. Poté jedu zase zpět a cestou mám v Pelhřimově trénink, nebo zápas. Poté pokračuji dál do Havlíčkova Brodu a ráno celé znovu. Když hrajeme zápas ve středu venku, tak si beru volno, nebo se to snažím z Tábora dojet.

A teď zpět k hokeji … Jako obránci si nemůžeš u Medvědů stěžovat na malou vytíženost. Jak se z kraje sezóny na ledě cítíš?

Zatím to není úplně stoprocentní. Spíš se to odvíjí od výkonů celého týmu. Chce to udělat nějaké body a stoupat tabulkou nahoru tam, kam patříme. Pak se budu cítit teprve dobře.

Říká se, že parta v kabině je skvělá. Jak ji ovlivnil příchod amerických hokejistů? Jak se s nimi komunikuje?

Dá se říci, že je to právě skvělá parta, která hokej v Pelhřimově drží. S americkými hráči je to v pohodě. Komunikujeme s nimi anglicky a není problém jim cokoliv vysvětlit.

Sobotní utkání připomínalo spíše vojenskou přestřelku, než klasický hokejový zápas. Jak to vypadalo z tvého pohledu?

Jak říkáš, byla to přestřelka a zápas nahoru – dolů. Pro diváka určitě atraktivní utkání, ale pro trenéry to tak určitě nebylo. Myslím si ale, že jsme si měli odvést domů všechny body, i když na konci třetí třetiny jsme málem přišli i o remízu. Šancí jsme měli spoustu a to hlavně v závěru. Musíme se tedy spokojit i s dvěma body.

Utkání došlo až do samostatných nájezdů, které rozhodly až v 6. sérii, kdy jsi rozhodl právě ty. Kdo rozhodl, nebo proč zrovna ty?

Den před zápasem jsme jezdili na tréninku nájezdy a já udělal to samé provedení. Trenér mě určil a tak jsem jel…

Za týden vás čeká první domácí utkání. Bavíte se o současné situaci v kabině?

Samozřejmě že se o tom bavíme. Moc se těšíme, až budeme moci hrát doma. Jezdit stále ven není opravdu příjemné a už vůbec ne ideální. Hlavně teď na začátku sezóny, kdy potřebujeme získat co nejvíce bodů.