Přišel jsem do Sporthotelu a u stolu viděl dva hráče, jak zrovna dojídají večeři. Jedním z nich byl i Charles Baldwin. Počkal jsem a pak Charlese oslovil, zda-li by neměl chvíli čas na rozhovor. Ochotně souhlasil a ihned hledal místo, kde bychom si mohli povídat. „Chceš stát nebo sedět,“ optal se mě. Odpověděl jsem, že je mi to jedno a navrhl jsem, že si můžeme sednout ke stolu venku pod okny restaurace. Mladý hokejista jen zakroutil hlavou: „Pojďme si sednou sem.“ A tak jsme si spontánně sedli na kamenné schody u vchodu do Sporthotelu, kde probíhalo naše dvacetiminutové povídání.

Nejprve jsme se lehce seznámili a Baldwinovi říkám, že jsem z rozhovoru v angličtině trochu nervózní. On mi na to odpověděl, že to vůbec není znát a že je navíc zvyklý na mluvení s nerodilými mluvčími ze Švédska. Načež rychle dodal: „Už umím česky dvě slova: dobrá práce“. Společně jsme se zasmáli, chvíli ještě pokračovalo naše povídání a pak odstartoval zajímavý rozhovor.

Toto je vaše druhá sezona v Evropě. Proč jste zvolil Pelhřimov?

Ani nevím (pousměje se). Chtěl jsem poznat něco nového. Je to nová šance a nová zkušenost.

Jak jste se vlastně dozvěděl o pelhřimovském hokejovém týmu?

Můj agent se mě jednoho dne zeptal, jestli bych nechtěl hrát hokeje v České republice a já mu řekl „ano“. Když jsem vyrůstal, sledoval jsem hráče jako Jaromír Jágr nebo Dominik Hašek. A proto jsem souhlasil, protože si myslím, že je skvělé hrát v zemi, kde vyrostli tito hokejisté. Je to opět něco nového a moc se těším.

Už jste si stihl prohlédnout město?

Ano. Je velice krásné. Byl jsem se podívat na věži na náměstí a celé město je opravdu moc hezké. (vyndavá z kapsy mobil a začne ukazovat fotky z vyhlídky).

Chtěl byste tedy raději hrát v Česku, nebo se chcete vrátit zpět do Ameriky?

Tenhle rok bych chtěl dostat kontrakt v České republice, ať už tady v Pelhřimově nebo někde jinde. Ale teď jsem tady a třeba mi nabídnou smlouvu, když ne, tak snad někde jinde. V této chvíli ovšem na tuto otázku nemůžu přesně odpovědět. Prostě jsem teď tady, každý den trénuji a doufám v to nejlepší.

Poznal jste za svůj pobyt už povahu Čechů? Jaká podle vás je? Mohl byste porovnat povahu Čechů, Američanů či Švédů?

To je těžká otázka. (usmívá se). Češi jsou velice milý. Ale jsem v Česku jen pár dní, takže je pro mě těžké to správně posoudit. Doposud jsem se setkal se samými příjemnými lidmi. A kdybych měl porovnat tyto tři země? Lidé ve všech zemích jsou velice odlišní. Myslím, že lidé ve Švédsku jsou velice mírní, milí a příjemní. Vůbec nejsou agresivní a nikdy nejsou naštvaní. Jsou to slušní a šťastní lidé. A lidé v Americe jsou velice přátelští, to je asi největší rozdíl oproti Evropanům. Ale Američané jsou velice líní, tím jsme slavní, protože máme dobré jídlo. Avšak stále nejsem schopen nic říci o Češích.

Sháněl jste si před vaším odletem nějaké informace o Česku?

Ani ne. Nikdy to nedělám. Spíše pluji životem. Prostě jednou jsem tady a podruhé tam. Navštěvuji nová místa a nevím co se kdy stane. Hledám také nová překvapení. A tím se bavím. To, že nevím, co mě čeká, je pro mě zábava. Toť vše k této otázce. Prostě jsem a čekám, co mi život přinese (směje se).

Kdy a kde jste začal hrát hokej?

Když mi byly tři roky, začal jsem hrát inline hokej. Mimochodem myslím, že tenhle sport je v Česku také velice zajímavý, vždyť jste vyhráli zlato na mistrovství světa (pořádané organizací FIRS – poznámka autora). Letos jsem hrál navíc za USA v Argentině, a zatímco Češi získali zlato, my jsme byli bronzoví. Takže většinu života hraju inline hokej. A lední hokej hraju od osmi devíti let. Lední hokej je ale v Kalifornii velice složitý. Je zde veliké teplo a málo kluzišť. Takže hokej v Kalifornii je i velmi finančně náročný.

Když už jste se zmínil o mistrovství světa v inline hokeji, za Českou republiku chytal Daniel Brabec, který shodou okolností před dvěma lety v Pelhřimově působil.

Samozřejmě! Znám ho. Zrovna včera jsme se spolu bavili. On mi říkal, že byl také v Argentině a já mu také povídal o zážitcích z Argentiny. Takže se známe.

Hrál jste v šesti klubech a celkem v pěti ligách. Který klub a liga byla ta nejlepší?

Tranas ve Švédsku. Zde jsem dostal první profesionální smlouvu a hraje se zde skvělý hokej. Švédové jsou velice, velice dobří v hokeji. Jejich liga byla neskutečně kvalitní. Švédové jsou obecně známí jako dobří hokejisté a je to skutečně pravda (směje se).

Jaký je váš nejoblíbenější hokejista?

Jaromír Jágr.

Skutečně? Nikoli například Patrick Kane nebo někdo z Ameriky?

Ne. Jaromír Jágr. A také mám rád další straší hráče, které jsem sledoval, když jsem byl dítě. Ano, v dnešní době lidé jmenuji třeba Patricka Kanea, ale já vyrůstal na Jaromíru Jágrovi, Matsu Sundinovi a Tie Domim. To jsou mí hrdinové. Kdybych měl jmenovat hráče ze současnosti, tak asi (zapřemýšlí se) Ryan Garbutt. V Česku asi tento hráč není příliš známý, ale minulou sezonu hrál za Dallas Stars. A také zmíním i Jamieho Benna.

Zmínil jste Matse Sundina a Tie Domiho. To zní, jako byste fandil Torontu Maple Leafs?

Ano, když jsem byl malý, fandil jsem Torontu. Toronto jsem měl rád jako dítě, protože jsem měl rád modrou a Toronto mělo modro bílé dresy a mně se moc líbily (usmívá se). Samozřejmě jsem byl dítě. Hodně jsem u toho sledoval Matse Sundina a Tie Domiho. Když mi bylo třináct nebo čtrnáct let, začal jsem fandit svému domovskému týmu, a to jsou Los Angeles Kings. Jsem velkým fanouškem Kings, takže se mi líbí hráči jako Dustin Brown, Jordan Nolan nebo Tyler Toffoli.

Vy jste také znám jako rapper Chucky Slick. Mohl byste popsat svou hudbu?

Sám sebe bych jako rappera nenazýval. Sám sebe bych popsal jako hokejistu. Jsem hokejistou na sto procent. Ale občas, jen tak pro zábavu, rád dělám hudbu. Ovšem neberu to nijak vážně. Víte, když je po sezoně a je letní pauza, zavolám pár kamarádům, kteří mají rádi hudbu. Jsou to mí známí ze školy a rapujeme, hrajeme na kytaru, na piano či na bubny. A dohromady děláme hudbu čistě pro radost. Ale nepořádáme nějaké koncerty a podobně.

Takže je to vlastně mimohokejový koníček.

Přesně tak. Je to moje hobby, nic vážného. Hokej je číslo jedna.

O čem jsou vaše písničky?

Já ani nemám moc písniček. Ale především jsou o hokeji a o Kalifornii.

Rapoval jste už svým budoucím spoluhráčům?

Ne. Já lidem nerapuju. To si musíte najít jen na internetu.

Vraťme se zpět k hokeji. Jaký je prozatím váš největší úspěch v tomto sportu?

(dlouho přemýšlí) Asi reprezentování USA v inline hokeji na mistrovství světa v Argentině. To bylo super. A také bych jmenoval i můj rok ve Švédku, kde jsem získal svou první profesionální smlouvu.

Jaké jsou tedy vaše cíle a budoucnost nejen v Pelhřimově ale i v hokeji obecně?

Uvidíme, jak se vše vyvrbí. Chtěl bych si zde vybojovat kontrakt. Záleží ale, jak mi to půjde a jak se ukážu v přátelských zápasech. A co se týče mé budoucnosti v hokeji? Nejsem kouzelník, takže nevidím do budoucnosti. Rád bych samozřejmě hrál v nejvyšší lize v jakékoli zemi. Třeba zde v Česku nebo v Německu, Švýcarsku, Rakousku či Itálii. Chci hrát v nejvyšší soutěži. Může se stát, že se mi tento ročník vydaří a posunu se na vyšší úroveň, a pak znovu na vyšší. To jsem chtěl dokázat i ve Švédsku, ale po sezoně přišel finský trenér, se kterým nebylo snadné vyjít, a tak jsem odešel. Teď chci zapracovat na tom, abych hrál nejvyšší soutěž a živil se hokejem.

Závěrem se pojďme podívat na malý dotazník, který prověří vaše znalosti o České republice:

Hlavní město:

Praha

Prezident:

To nevím.(s úsměvem krčí rameny)

Nejlepší český hokejista:

Jaromír Jágr. Nebo Tomáš Plekanec, Jiří Hudler, Marek Židlický, Ondřej Pavelec, Tomáš Hertl, Marek Malík a Petr Mrázek.

Vyhrál někdy český národní tým zimní olympijské hry?

Ano. (loví v paměti) Vyhráli jste je. V týmu byl i Jaromír Jágr a bylo to v roce 1998. Ale nevzpomenu si, kde se hry konaly.

Národní jídlo:

Knedlíky (úsměje se).

Národní pití:

Pivo. Pilsner Urquell. Nebo Kofola.

A na závěr dvě zeměpisné otázky. Nejvyšší hora:

Bohužel, to nevím.

Je to Sněžka, 1602 metrů.

To není jako Mount Everest (smích).

Nejdelší řeka:

Opět nevím (krčí rameny). Ale tyhle otázky byly dobré. Díky za ně (usmívá se).

Tomáš Bečka