Jaké byly Tvé první pocity z příjezdu do Galati?

Moje první rumunské kroky vedly do města Gheorghe, kde jsme měli týmový kemp a nebyl jsem zrovna nadšený. Bylo to malé městečko a kromě krásných hor v pozadí tam nebylo nic jiného. Po týdnu trénovaní jsme hráli dva zápasy a až poté jsem se seznámil s městem Galati. Jedná se o celkem velké město s mnoha pejsky a kočkami běhajících po ulicích.

Kdo Tě uvítal v Rumunsku a jak probíhalo Tvé ubytování a seznamování s týmem?

O celý náš pobyt se staral bratr od hlavního sponzora týmu. Jmenoval se Dany. Ten nás do Galati chtěl. Mluvím v množném čísle, protože hned od počátku jsme byli tři: já, Adam Vylíčil a Radim Křišťan. Dany nám ukázal byt, který byl sice starší, ale ve velice dobrém stavu a poté jsme jeli na zimní stadion. Seznamováni s týmem proběhlo už v Gheorghe a všichni spoluhráči byli velice přátelští a trenér sympatický.

Jak Tě tedy přijali hráči a jaká byla atmosféra v mužstvu?

Dalo by se říct, že vše v týmu se točilo kolem nás. A myslím si, že místní hráči to brali úplně v pohodě. Mentalita místních hráčů je trochu jiná než ta naše. Ale parta v týmu byla parádní. Můžu říct, že do kabiny jsem chodil s radostí.

Jak jste překonávali jazykovou bariéru?

Mluvili jsme anglicky a někteří uměli i trochu česky.

Jak se Ti líbila místní hokejová aréna?

Hokejová aréna v Galati byla asi třetí nejhezčí z celého Rumunska. Byla malinko starší, ale hezká. Všechna místa byla na sezení a kabina měla i saunu. Jediné, co mě po celém Rumunsku tížilo, byla obrovské kluziště, na kterých snad mohla přistávat letadla (smích).

Statistiky z rumunské ligy jsou často k nedohledání, a tak je nasnadě otázka. Kolik si celkem odehrál zápasů v Galati a kolik bodů sis připsal?

Bodováni v Rumunsku je složitější. Hraje se tam rumunská liga a pak rumunsky pohár. Bodováni se tímto děli. Takže v mých statistikách je počítáno jen ligové bodováni a pohárové se k tomu po celé sezoně přičte. Já odehrál 10 zápasů, z nichž jsem získal 8 bodů. Co se týká rumunského poháru a jeho bodováni, tak v tom bohužel přehled moc nemám.

Přeci jen Rumunsko a hokej není obvyklé spojení. Jakou měly zápasy úroveň, a ke které české lize bys tamější ligu přirovnal?

Rumunskou ligu hrají dva týmy, které hrají MOL ligu a ty mají nejvyšší úroveň. Myslím si, že zápasy s nimi by se daly přirovnat k naší první lize, ale je to i jiný styl hry. Ostatní utkání bych srovnal s naší druhou ligou. I když jeden tým byl velice nekvalitní a úroveň tím klesla.

Jakým stylem se tamější hokej vyznačuje?

Tamější hokej je hodně o soubojích. Navíc se hodně bruslí, protože jsou tam velká hřiště.

Chvíli po Tvém příjezdu do Galati Tě následovali i Filip Randa, který minulý ročník čtyřikrát nastoupil za Pelhřimov. To muselo být skvělé přivítat do party čtvrtého Čecha.

Jak už jsem již zmínil, do Rumunska jsme jeli tři a poté tam za námi přijel Filip Randa a ještě Patrik Rosenberg, který hrál se mnou v Žilině. Všichni jsme bydleli na bytě. A parta byla parádní.

Byly v týmu i jiní cizinci než vaše česká legie?

Ano. Kromě nás tří Čechů byl v týmu i jeden Slovák a Švéd.

Jak ses vyrovnával s místními zvyky? Je něco, co Tě vyloženě překvapilo, ať už pozitivně či negativně?

Určitě, co mě překvapilo, byla přátelská a rodinná atmosféra mezi lidmi, kteří se kolem galatského hokeje točili. Všichni velice ochotni a komunikativní. A pravě k těmto místním vlastnostem patřil zvyk, který mě doslova rozesmál. Týká se pozdravu, Rumuni mají ve zvyku si stále podávat ruce. Klidně i třikrát denně, prostě pokaždé když Vás uvidí, tak si s Vámi podají ruku. A pokaždé když jsem přišel do kabiny před tréninkem a kabina byla plná spoluhráčů, tak jsem musel pěkně popořadě každého zvlášť pozdravit a podat mu ruku. Takže to byla taková rozcvička před tréninkem (smích).

A co kuchyně? Jak sis pochutnával na místní kuchyni, a které jídlo je pro Rumunsko typické?

O veškerou naší stravu se staral personál restaurace, která byla přímo na zimním stadionu a patřila právě Danymu. Pracovaly tam tři dámy, které na nás v kuse mluvily rumunsky. My jsme jim nic nerozuměli, takže komunikování bylo velice vtipné. Byly to takové naše babičky. Co nám na očích viděly, to nám splnily. Jinak místní kuchyně byla parádní až na jídlo jménem mamalika. To mi teda nechutnalo Jen při pohledu na obrázek je mi zle (smích). Ale jinak jídlo bylo velmi chutné.

Jak si hokej v Rumusnku stojí u diváků?

Divácky hokej není moc sledovaný. Ale to platí jak kde. A také záleží, v jakou dobu se zrovna zápas hraje. Mužů říct, že rumunská povaha je velice impulsivní, a i když na naše zápasy chodilo zhruba 200 diváků, tak atmosféru dokázali udělat pěknou.

Jak se Tobě osobně a celému týmu dařilo v lize?

Většinu gólů jsme dali my importi. A když nám to tam někdy nepadalo, tak málokdy tam neměl kdo dát gól. Co se nám podařilo, byl rumunsky pohár. Dostali jsme se do FINAL FOUR, které se hrálo 21.-22.12. a bylo to dokonce v televizi. V rumunské lize je to teď o trošku horší.

V Galati ale také působí i fotbalový celek, který si zahrál v minulém roce Ligu mistrů. Byl ses podívat na fotbale?

Galatský fotbal má obrovskou základnu. Minulý rok prý hrál i Ligu mistrů a má mnoho fanoušků. Na fotbal jsme se tam chystali, bohužel jsem to už nestihl.

Návštěvu kopané Ti zkřížilo nepříjemné zranění. Co se stalo?

Zranění přišlo při zápase v Gheorge, takže by se dalo říct, že kde jsem v Rumunsku začal, tam jsem i skončil. Celý den byl velice špatný. Dlouhá šestihodinová cesta, a pak na nás vlítli a jasně nás přehráli. Ještě k tomu jsem se zranil. Stalo se to tak, že jsem to v plné rychlosti napálil do mantinelu. Jelikož jsem díky protihráčovi letěl k mantinelu zády, tak jsem se naštěstí stačil přetočit a strčit tam nohu. Po nárazu jsem věděl, že mam nohu zlomenou. Ale že mi bude plandat, to jsem nečekal.

Po tomto zranění si odjel do nemocnice. Jak vše probíhalo?

Byl jsem zraněn v málem městečku, kde neměli ortopedii, takže mi zde udělali jen RTG a pak mě po dohodě převezli do 250 km vzdáleného Brasova, kde jsou prý nejlepší chirurgové. Po příjezdu mi nohu zasádrovali a dali mi prášky proti bolesti. Další den jsem šel na operaci, která probíhala za mého vědomí a anglicky mluvící doktoři si ze mě dělali srandu.

Takovýto závěr tvého působení v Rumunsku není určitě dobrý. Jak ses cítil po psychické stránce? Zahraniční angažmá a skončí takhle..

Mužů říct, že největší deprese jsem měl v hrozně vybavené nemocnici, kde jsem se kromě mého operujícího doktora nemohl anglicky s nikým domluvit. A to bylo pro mě nejhorší. Naštěstí jsem každý den volal svému doktorovi Čeperovi, který se mnou veškeré kroky diskutoval. Za to mu moc děkuji. Byla to obrovská pomoc. Jinak jsem byl mile překvapen, jak se o mě klub postaral. Opravdu měl zájem, abych měl nejlepší péči.

Jak vážné je tedy Tvé zranění a kdy plánuješ návrat na led?

Mam zlomené dvě kosti. Holení a lýtkovou. Doktoři mi říkají, že budu marodit pět měsíců. Takže doufám, že stihnu konec letní přípravy. Budu si muset pěkně poupravit tréninkový režim. Ale další sezonu už chci zase hrát.

Spojil se už s Tebou někdo z Rumunska poté, co si přijel do Čech?

Samozřejmě několikrát už jsme si volali. Dokonce se mě už ptali na příští rok, ale všechno je ještě daleko a nevím vůbec nic.

Již si zmínil, že semifinále rumunského poháru vysílala i televize. Předpokládám, že jsi sledoval svůj tým. Jaké jsi u toho měl pocity? Byl jsi naštvaný, či nostalgie?

Ano, zápas jsem sledoval. Byl jsem překvapený, jaký komentátoři měli o hráčích z našeho týmu přehled. Trošku jsem se musel usmát, když říkali, že už nejspíš nikdy nebudu hrát hokej. Což doufám není pravda. Tým nakonec skončil na čtvrtém místě, což není špatné. Ale před pohárem byl cíl se dostat do finále.

Děkuji za rozhovor a přeji brzké uzdravení.

Díky a není za co.

PS: Rád bych ještě poděkoval rodině, která mě v průběhu mého angažmá v Rumunsku i po mém zranění velice podporovala. Za to jim patří velké dík.

foto: album Adama Rašnera a bircimdik.com

Tomáš Bečka