Konečně začínáme dávat góly, těší kapitána Radka Šádu
Třetí vyhraný zápas v řadě si v neděli připsala na svůj účet pelhřimovská rezerva. Tentokrát odjížděla s prázdnou Telč. Toto utkání zhodnotil asistent trenéra a zároveň kapitán týmu Radek Šáda. V nedělním zápase si připsal 2 body za gól a asistenci. Ale i přes to Spartak zdolal Telč až po samostatných nájezdech.
Jak byste zhodnotil utkání?
Zhodnotil bych ho standartně, jako každý zápas s Telčí. Velmi vypjaté a silové utkání se spoustami chyb. Hrají nám hodně do těla a my se s tím neumíme vyrovnat. Proto z tohoto utkání vyšel tento výsledek. Herně si myslím, že máme na víc, ale bohužel se vždy přizpůsobíme jejich hernímu stylu.
Podařilo se Vám vstřelit branku, jak byste popsal gólovou situaci?
Konečně (smích). Bylo to trefené sťastně, ale naštěstí to tam spadlo. Myslím si, že zápas od zápasu už hrajeme nějaký svůj standart a konečně začínáme dávat góly. Na začátku sezóny jsme nebyli schopni vstřelit dvě branky. Teď už nám to tam alespoň trošku padá.
Navíc jste asistoval i u pěkné branky Dominika Vrátného. Jednalo se o secvičenou akci, nebo vyplynula ze hry?
To vyplynulo ze hry. Jenom jsem tam Dominika viděl. Byl blíž ke gólmanovi, takže měl lepší pozici na střelu.
V zápase B-týmu padá poměrně dost gólů. Minulý zápas v Ledči padlo dvanáct gólů, dnes (25.11. - rozhovor vznikal v neděli, pozn. redakce) dokonce třináct. Čím si to vysvětlujete?
Myslím si, že tým je celkově mladý a není úplně vyzrálý. Je zde spoustu juniorů, mladých kluků, kteří se potřebují s chlapským hokejem trošku zžít a vyzrát. Navíc děláme spoustu chyb a také se nejedná o nějaký extra hokej. S tím se trochu potýká Jan Jíra. Kdyby na něj létaly velké rány, bylo by to určitě lepší. Těžko se mu zasahuje proti střelám, které k němu sotva doletí. On je totiž v pohybu už daleko dřív, protože je z druhé ligy zvyklý na vyšší úroveň.
Ve druhé třetině jste vedli už 5:3, ale Telč dokázala srovnat na 5:5. Jaká byla poté nálada v kabině a jaké jste si řekli pokyny do třetí třetiny?
Nálada nebyla za takového stavu samozřejmě vůbec dobrá. Vždy, když nás soupeř dotáhne nebo vyrovná, tak prostě psychika kluků ještě není úplně vyrovnaná. Takže to nedokážou ze sebe shodit a jít dál. Poté z toho plynou chyby. Jediné, co jsem v kabině říkal, bylo, abychom udrželi klid. Protože od samého začátku zápasu nám to prostě nesedělo na hokejkách. Puk nám odskakoval, z čehož pramenila narvozita v utkání.
Jak si užíváte roli asistenta trenéra a zároveň kapitána týmu?
Moc si to neužívám, protože těch povinností navíc kolem toho všeho je samozřejmě hodně. Přijel jsem do Pelhřimova s tím, že budu trénovat, ale zůstala na mě i nějaká administrativa. Pomalinku a postupně se do toho dostávám. Myslím, že už je to i trochu vidět a snad se s tím nějak popasuji.
Děkuji za rozhovor.
Není za co.