Jak se zrodil Váš přestup do Pelhřimova

Dostal jsem nabídku od pana Kučery, že bych tady trénoval malé kluky a zároveň dělal asistenta u A-týmu, což se mi velice líbilo. Takže jsme si plácli a doufám, že tato spolupráce vydrží co nejdéle.

Jak se Vám zatím zamlouvá práce s Vašimi malými svěřenci?

Já mám děcka moc rád a jsem z toho nadšený, protože kluci jsou šikovný. Mám z toho velkou radost a moc mě baví s nimi pracovat.

Naposledy jste působil v Táboře a po sezóně 2010/2011 jste oznámil konec kariéry. Ovšem teď se vracíte. Plánoval jste restart hokejové kariéry?

Popravdě jsem o tom již nepřemýšlel, protože u hokeje jsem strávil už řadu let. Teď se to takto seběhlo, takže uvidíme, jak si povedu.

Myslíte si, že se Vaše roční pauza od hokeje projeví ve Vašich výkonech na začátku sezóny?

Určitě se to projevit může. Hlavně je mi sedmatřicet a nevím, jak to vše bude vypadat.

Vy jste hokejovou kariéru odstartoval doma v Jihlavě. Kdo Vám v začátcích nejvíce pomohl?

Celý hokejový život mě vedl taťka, takže to je jediná osoba, se kterou mám svůj hokej spojený.

Z Dukly jste přestoupil do Vsetína, kde jste během čtyř let vybojoval stejný počet titulů. Jak na tuto dobu vzpomínáte?

Jsou to moc hezké vzpomínky. Tenkrát jsem začínal mezi dospělými a já jsem se dostal do mužstva, které bylo neuvěřitelné. Lepší start do mé kariéry jsem si snad ani nemohl přát.

Čím to, že Vsetín takto dominoval české hokejové scéně?

Tenkrát se tam sešlo velmi schopné vedení, které dokázalo nakoupit kvalitní hráče. Když se podíváte zpětně na soupisku Vsetína, tak zde působili hráči, kteří nastupovali i v národním týmu. Takže to bylo tím, že management uměl nakoupit ty pravé hráče.

Který z těch čtyř titulů považujete za svůj nejcennější?

Popravdě řečeno mi už všechny zážitky splynuly dohromady. Spíše to beru tak, že velmi rád vzpomínám na dobu, kterou jsem ve Vsetíně strávil. Bylo mi tam moc hezky i po stránce mimohokejové. Například jsem se zde naučil chytat ryby.

V současném českém hokeji již není žádná typická hokejová dynastie, kterou jste například Vy zažil ve Vsetíně nebo jaká byla v Jihlavě. Čím to podle Vás je?

Je to určitě dané tím, jaký má klub vedení. Ať je to jak je to, tak hokej potřebuje spoustu peněz, tudíž i silného sponzora. V dnešní době není jednoduché sehnat kvalitního sponzora a můžeme vidět, že kdo má velkého sponzora, tak se mu daří a kdo ne, tak paběrkuje.

Mimo Dukly a Vsetína jste okusil extraligu i v Třinci, Vítkovicích a Plzni. Na co rád vzpomínáte z těchto angažmá?

Každé angažmá přišlo v jinou dobu mého života. Oženil jsem se, měl jsem děti a hokej byl pro mě zase jiný. Asi nejraději vzpomínám na Vítkovice. Dokonce jsem si zahrál v jednom útoku i s mým bráchou, takže to pro mě byly hezké časy.

V českém hokeji známe několik hokejových dvojic, u nichž funguje pověstná chemie, např. Patera – Procházka. Koho bychom doplnili ke jménu Ivan Padělek?

Já si nejvíce vážím toho, že jsem si mohl zahrát právě se svým bráchou. Během kariéry jsem potkal mnoho zvučných jmen, výborných hráčů a kamarádů. Moc si toho vážím, že jsem s nimi mohl hrát, ale přesto přes všechno jsem nejraději hrál s bráchou.

V sezóně 2006/2007 jste působil v ruském Chabarovsku. Jak zpětně hodnotíte Vaše působení v superlize?

Byla to hodně zajímává doba. Do Ruska jsem zrovna odcestoval, když mě trápily velké zdravotní problémy, což bylo velmi složité. Zažil jsem asi nejdrsnější sezónu v mém životě, ale překonal ji a za to jsem moc rád, protože mi to dalo strašně moc i do života.

I přes působení v Rusku či v tuzemské špičce jste během působení v Táboře prohlásil, že zde byla nejlepší hokejová parta, co jste kdy zažil. Čím byla tak výjimečná?

Tenkrát se stalá zvláštní situace, a to, že nám vedení dlužilo spoustu peněz. My jsme tam prakticky hráli zadarmo dva roky. Nikdy jsem to nezažil. Ti kluci hráli zadarmo, pouze pro radost. Úplně tam odpadla jakákoli soutěživost a nevraživost. Tým si krásně sedl a poskládal. Kluci opravdu vydrželi, přestože to pro ně byla těžká doba. Museli živit rodiny a neměli na to peníze. A i přesto jsme byli schopní vyhrávat a Tábor v lize udržet. Bylo to moc hezké, rád na to vzpomínám, protože kluci hráli opravdu srdíčkem. Vůbec to nebylo o penězích nebo o ambicích.

Co říkáte na pelhřimovskou kabinu?

Popravdě jsem mužstvo pohromadě ještě neviděl, jelikož jsem vlastně naskočil do vlaku až na konci letní přípravy. Myslím si, že až vyjedeme na led, tak se seznámíme.

Znal jste někoho z kabiny před svým příchodem do Spartaku?

Některé kluky jsem samozřejmě znal. Ať už od vidění nebo jsme prostě kamarádi. Ale spoustu z nich ještě neznám, takže sám nevím, kdo tady všechno bude.

Jak se těšíte na novou roli, kdy budete působit u A-týmu jako asistent trenéra?

Jsem moc rád, protože jsem si vždy přál zakotvit u hokeje. Mám to kousek do Jihlavy a pro mě je to tady ideální prostředí.

Čeho byste chtěl ještě v kariéře dosáhnout, ať už na poli hráčském či trenérském?

Celý život jsem strašně moc trénoval a strašně moc jsem chtěl být úspěšný a prosadit se, což se mi i docela povedlo. Ale bylo to spojené se zdravotními problémy, měl jsem málo času na rodinu a spoustu stresu. Samozřejmě zde byly i hezké chvíle, ale nikdy jsem si hokej až tak neužíval. Takže teď bych chtěl mít z hokeje pořádnou radost.

Vy jste taktéž majitelem neuvěřitelné sbírky puků. Kdy u Vás propukl tento koníček?

Já sbírám puky asi tak od sedmé osmé třídy základní školy. Samozřejmě jsem je sbíral už dříve, ale to vždy zůstaly ležet někde na polici nebo na skříňce. Jednou jsem navštívil svého kamaráda – sběratele a když jsem uviděl jeho vitrínu, jak měl za sklem všechny puky extraligových klubů, tak to bylo moc hezké. Jako malého kluka mě to moc chytlo a od té doby se datuje mé sbírání puků.

Kolik již Vaše sbírka čítá puků?

Tipoval bych tak přes 20 000, ale protože jsem stěhoval a proběhly různé etapy života, tak všechny puky přesně spočítané nemám.

A jaký kotouč má pro Vás největší hodnotu?

Puk, kterým jsem vstřelil můj první ligový gól.

Ivan Padělek očima Petra Simandla

„Zatím jsem s Ivanem odtrénoval pouze několik tréninků, ale na mě působí velmi skromně. K dětem se chová moc hezky, často je chválí, povzbuzuje a za každé situace se chová profesionálně. Já s ním vycházím perfektně, snaží se mi se vším pomáhat a radit. Léta zkušeností s hokejem jsou u něj samozřejmě znát."

Ve fotogalerii si můžete prohlédnout poslední suchý trénink před přípravou na ledě svěřenců Petra Simandla a Ivana Padělka. Tomáš Bečka