Jaký na tebe udělal dojem právě uplynulý přípravný turnaj ve Francii?

Mám takové smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byl rád, že můžu jít na led už takto brzy, a že poznám novou krajinu. Ovšem na druhou stranu jsem byl zklamaný, a nejen já, z organizace turnaje ze strany francouzů. Týmy, které byly pozvány, neměly takovou hokejovou úroveň. Tu jsem ani příliš neočekával, spíše mám na mysli morální úroveň. Ale vše beru pozitivně. Sehráli jsme hodně zápasu a navíc vítězně, takže v tomto ohledu se jednalo o povedený turnaj. Můžu říci, že všem, co se o nás starali, patří velké dík. Z naší strany celá organizace byla super. Oproti ostatním jsme vypadali jako tým.

Ve všech zápasech jste potvrdili roli favorita a vyhráli. Byl to tedy snadný turnaj?

Jak se to vezme. První zápasy jsme soupeřili sami se sebou, což je normální, když vyjedete na led po takové době. Postupem času si ale vše sedlo. Musela přijít i menší motivace ze strany pana Kučery. Pak si myslím, že se naše hra zvedla, což samozřejmě bylo lepší i pro oko diváka.

Asi nejtěžší zápas byl proti Nitře ve finále. Bylo zde mnoho potyček a šarvátek. Z čeho pramenily?

Kdyby byli na celém turnaji stejní rozhodčí, tak se nic takového nemuselo stát. Navíc to bylo finále, které chce každý vyhrát. Celý turnaj se nesmělo hrát do těla, ale jak my, tak Nitra hrát do těla umíme, takže se souboje začaly dohrávat. Ovšem bohužel nikdo nevěděl, kde je hranice mezi čistým zákrokem a faulem, protože v normálních případech tyto problémy koriguje rozhodčí. Zde kvalifikovaní arbitři nebyli, tím to bylo vše způsobené. Ještě, že se nikomu nic vážného nestalo. Chvílemi jsem se bál o zuby (smích).

Momenty byl obraz hry z vaší strany poněkud nervózní, nebáli jste se ve finále o výsledek?

Jak jsem již řekl, spíše jsme se báli o zdraví. Přeci jen nešlo o Stanley Cup a zranit se v polovině letní přípravy, by nebylo dobré. Takže ze začátku mohl děj hry vypadat trochu ustrašeně, ale pak jsme začali Nitru více tlačit, což nás navedlo na správnou cestu.

Byl finálový zápas to utkání, kde tým nejvíce ukázal svůj charakter?

Těžko říci. Myslím, že ve Francii nebyl zápas, který by něco prozrazoval o našem týmu. Po jednom lehčím tréninku jsme nastoupili do turnaje, kdy bylo v plánu čtyři zápasy během prvního a další dvě utkání plus finále ve druhém dnu. Charakter týmu se tedy ukáže až v sezóně, tam je to důležité. Jsem rád, že jsem tento turnaj mohl absolvovat, ale po pravdě to byla taková lepší náplň letní přípravy. Je lepší hrát hokej než stále běhat a chodit do posilovny.

Je jasné, že na hlubší úvahy je stále brzy, ale i přesto. Jaký bude mít Spartak letos mužstvo? Bude silné a bude si počínat v této sezóně lépe než minulý ročník?

Vůbec si nedokážu troufnout říci, jaké mužstvo bude. Kostra týmu zůstane poměrně stejná a zbytek doplní hráči z prvních lig. Parta je dobrá a panuje zde hodně humoru, což je při těžkých trénincích velké zpříjemnění a odlehčení. A síla týmu se bude od všech těchto, na první pohled malých detailů, odvíjet.

V plném proudu je už letní příprava. Jak se ti zamlouvá? Je to pro tebe jako pro většinu hokejistů nucené zlo, nebo ti nijak zvlášť nevadí?

Já už skoro třetím rokem dělám letní přípravu sám a velice mi to sedí. Minulé dva roky jsem měl osobního trenéra pana Andrleho, který mi předal hodně skvělých rad. Byla to parádní zkušenost a doposud od něj čerpám. Dřina mi nevadí, ta je nutná, přeci jen z přípravy čerpáte celou sezónu. S Pelhřimovem trénujeme jen dvakrát do týdne, takže zbylé dny v týdnu si doplňuji svými tréninky. Můj cíl před letní přípravou je vždy dovolená, nejlépe u moře. A na tu se těším každý den v letní přípravě (úsměv). Tím se dokážu přinutit makat naplno. Takže s letní přípravou nemám problém.

Většina fanoušků se shodují na tom, že nejslabší místo Spartaku je právě obrana? Jak ty vnímáš tento fakt?

Pravda je, že v obraně nemáme moc klidnou ruku, kterou měl třeba Melda (Martin Meloun – pozn. autora). Místy je to hodně zbrklé. Jedním z důvodů je i skutečnost, že nejstarším obráncem jsem asi já a pak Zelda (Jan Zelený). Ale i když jsme mladá obrana, tak to může mít do budoucna i své výhody. Obranná činnost není jen o obráncích, ale o celém tymu, stejně jako útok. Takže je důležité prostě plnit povinnosti. Jak dozadu tak dopředu.

S Janem Zeleným tvoříte ve Spartaku nejlepší obranou dvojici, i přesto, že jste oba stále poměrně mladí. Nepřál by sis do zadních řad zkušenější posilu?

Při zápasech dostávám hodně prostoru, což je super a strašně si toho vážím. I když někdy je to i nad moje síly. Ale když cítíte podporu fanoušků, tak vás to táhne kupředu. A dvakrát více se soustředím, abych právě je nezklamal. Někdy se daří, někdy ne. Nálada fanoušků je odvozená od toho, jak se týmu právě daří. Kdybych byl stále stoprocentní, tak jsem v Detroitu. (směje se). Co se týče zkušenějšího obránce, klidně bych ho přivítal. I kdybych místo něj musel jezdit za bránu pro puky (smích), protože třeba v přesilovkách by nám moc pomohl. Přeci jen v sezóně je těžké něco natrénovat. Ne vždy se sejdeme kompletní. Takže zkušenost případné posily by se hodila.

Jaká je tvoje další budoucnost v Pelhřimově? Budeš se snažit si najít ještě před sezónou jiné angažmá, anebo zde odehraješ další ročník?

Všechno je ještě ve hvězdách. Ani jsme se s panem Kučerou ještě o mé budoucnosti nebavili. Pan Kučera mě zná moc dobře a ví, že kdyby přišla nabídka z vyšší ligy, tak bych ji přijal. Takže vše ukáže budoucnost.

Všechny fotografie z červnového soustředění ve Francii naleznete zde.

Tomáš Bečka