Domácí měli vstup do utkání jako z říše snů, když se Kolínu podařilo odskočit na rozdíl tří branek. Jenže necelou půl minutu před koncem třetiny hosté snížili, což signalizovalo možné překážky v cestě za vítězstvím. „Tuto situaci jsme nezvládli a nechtěně jsme je vrátili do zápasu. Navíc nám hned z úvodu druhé třetiny vstřelili gól na 3:2, čímž jsme si sami zkomplikovali situaci“ litoval mladý gólman dvou obdržených branek na konci a na začátku třetiny.

Ve druhé periodě se obraz hry poněkud změnil a Kozlové vyrovnali na 4:4. Pelhřimov nenavázal na styl hry z prvního dějství, naopak Kolín začal hrát jednodušeji a nakonec dokázal ztrátu úplně smazat. „Kolín je v dotahování výsledků strašně silný. V jejich minulém zápase (se Žďárem nad Sázavou – 7:6sn – poznámka redakce) se jim také povedlo dotáhnout nepříznivý stav. Možná jsme je trochu podcenili a naše hra se bohužel také trochu změnila. Podařilo se jim dát šťastné góly a s námi se to už vezlo,“ zamýšlel se rodák z Humpolce nad ztrátu slibného náskoku.

Tým Kolína je u hokejistů i fanoušků Spartaku neoblíbený soupeř. Především kvůli výsledkům z posledních let. Zajetý stereotyp v podobě vítězství Kozlů se však v neděli změnil. „Byla by jen škoda, kdybychom v takovéto formě Kolín neporazili. Tým klape, daří se nám, co víc si přát. Před zápasem jsme si říkali, že by se to dnes mohlo konečně podařit. Jsem rád, že se nám je dnes konečně podařilo porazit,“ neskrýval Dolejš po utkání radost z výhry.

I přes svůj nízký věk už dokázal mnohé věci. Vybojovat si stabilní místo v druholigovém mužstvu, chytá i v mládežnických kategoriích Havlíčkova Brodu, především v extralize mladšího dorostu, a taktéž se dostává do nominací juniorského národního týmu. „Nijak si nestěžuji, že jsem takto vytěžovaný, alespoň si zachytám. Trénuju v Havlíčkově Brodě a do Pelhřimova jezdím pouze na zápasy. Pro mě je to jedině dobře, že můžu chytat. Pro každého brankaře je lepší, když je v pernamenci a ne, když jen sedí na lavičce,“ vysvětlil talent české brankařské školy.

V souvislosti s nízkým věkem se také nabízí otázka, jak je těžké zastávat možná ten nejdůležitější post v týmu a při tom být nejmladším členem kádru. „To vůbec neřeším. Je úplně jedno, jestli jsem nejmladší nebo nejstarší. Hlavně záleží na výkonech, jaké budu podávat,“ zhodnotil Dolejš své postavení v týmu.